Amerika konfrontuje starou a novou Evropu

Loňská nedůtklivá poznámka amerického ministra obrany Donalda Rumsfelda o „staré a nové Evropě" byla správná, byť z nesprávných důvodů. Rumsfeld měl na mysli evropské rozpory, ale v květnu vstoupilo do Evropské unie dalších deset států. Rozšířená Evropa tak skutečně představuje Evropu novou. Mělo by to Ameriku znervózňovat?

Padesát čtyři let po vyhlášení Schumanova plánu, který začal provazovat francouzskou a německou ekonomiku, čítá EU celkem 25 zemí, v nichž žije více obyvatel než ve Spojených státech. Osm z nových členských zemí představuje někdejší komunistické státy, které byly téměř po půlstoletí uzamčeny za železnou oponou. Jejich přimykání se k unii svědčí o přitažlivosti - „měkké síle" - myšlenky evropského sjednocení.

Tato nová Evropa se samozřejmě potýká s mnoha problémy. Příjem nových členů na hlavu činí necelou polovinu průměru v patnácti dosavadních členských zemích. Panují obavy z přílivu levné pracovní síly. Průměrný růst HDP v nových členských zemích nicméně dvojnásobně přesahuje růst v původních členských státech, což může představovat vítaný stimul pro stagnující pracovní trhy a liknavé ekonomiky.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/Sxyig5l/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.