0

Shodnou se Amerika a Evropa na Saddámovi?

Proslýchá se, že Amerika hodlá změnit svou obrannou doktrínu tak, aby v rámci preventivních opatření umožňovala útok na státy, které disponují zbraněmi hromadného ničení. Evropě z podobných zvěstí naskakuje husí kůže, neboť zde si je spousta lidí spojuje s často citovaným úmyslem Spojených států odstranit Saddáma Husajna.

Irák je zdrojem neshod mezi západními stálými členy Rady bezpečnosti OSN už od války v Perském zálivu. V roce 1999 byla rozdílnost názorů dokonána: Spojené státy a Británie s pomocí svých leteckých sil prosadily nad Irákem bezletovou zónu, zatímco Francie se dala na stranu Ruska a Číny a ve věci rezoluce č. 1284 se zdržela hlasování. Vzhledem k tomu, že tato Brity podporovaná rezoluce měla po odchodu zbrojních inspektorů OSN a následných náletech USA v prosinci roku 1998 vrátit Irák na jednací stůl Rady bezpečnosti, byly naděje na pokrok ohledně Iráku v Radě bezpečnosti mizivé.

Situace se rapidně změnila po loňském 11. září. Dne 14. května 2002 vdechla Rada bezpečnosti skomírajícímu sankčnímu režimu nový život, když jednohlasně přijala zjednodušený postup kontroly. Irák dal dokonce najevo, že je připraven uvažovat o možném návratu zbrojních inspektorů OSN.

Na první pohled se může zdát, že je to pro transatlantické vztahy dobré znamení. Ve skutečnosti je však probíhající uvolnění spíše klidem před bouří. Pro většinu Evropanů je útok Spojených států na Irák jen otázkou času. Nepochybují ani o tom, že zvlášť po předchozích amerických krocích, které Evropu rozdráždily, jako Dohoda o protibalistických střelách, Kjótský protokol, celní sazby na dovoz oceli či Mezinárodní trestní soud, bude mít tento jednostranný akt pro transatlantické vztahy nedozírné následky.