6

Výhoda expertů

LONDÝN – Téměř každý, kdo sedí ve správní radě společnosti Google, má přinejmenším jeden diplom či doktorát z informatiky nebo počítačového inženýrství. Zasedají v ní dva rektoři univerzit a význační akademikové – John Hennessy ze Stanfordovy univerzity a bývalá rektorka Princetonské univerzity Shirley Tilghmanová – a také několik členů Národní akademie inženýrství a dalších věhlasných organizací. Firmě Google se vyplatí mít v čele technické experty.

Tím, jak prosazuje vědecky kvalifikované osobnosti na vrchol svého žebříčku řízení, je však Google mezi firemními giganty netypický. Mimo Silicon Valley se jen málo topmanažerů může pochlubit technickými znalostmi o produktech vyráběných jejich firmou. V amerických představenstvech se to jen hemží lidmi s titulem MBA, zejména z Harvardu, a také firmy ve zbytku rozvinutého světa (s možnou výjimkou Německa) jako by dávaly přednost profesionálním manažerům před technickými či vědeckými talenty.

Mít mezi profesionálními lídry znalostní pracovníky se dnes jeví jako stejná anomálie, jakou byla kdysi přítomnost vědců ve správních radách. Dříve panoval názor, že v organizacích náročných na znalosti jsou vůdčí schopnosti méně nezbytné, neboť se předpokládalo, že experti tam mají nadřazené postavení, protože je motivuje spíše intelektuální potěšení než takové podružnosti, jako jsou růst zisku či nákladové cíle.

Tato změna přístupu je patrná v mnoha segmentech společnosti, v neposlední řadě v amerických a britských nemocnicích, kde lékaři coby zástupci znalostně náročného oboru fungují odděleně od manažerů. Kdysi nemocnice řídili lékaři; dnes tvoří pouze 5% generálních ředitelů amerických nemocnic a v britských nemocnicích je to ještě méně. „Medicína by se měla ponechat lékařům,“ zní jeden častý refrén, „a organizační vedení profesionálním manažerům.“