PRINCETON – Před více než 40 lety jsem v eseji nazvané “Hladomor, bohatství a morálka“ pozval čtenáře, aby si představili, jak procházejí kolem mělkého rybníčku a vidí malé dítě, co do něj spadlo a topí se. Snadno byste to dítě mohli zachránit, ale zničily by se tak vaše nové, drahé boty. Bylo by špatné dítě ignorovat a jít dál?
Když se posluchačů ptám, ať zvednou ruku, obvykle jednoznačně tvrdí, že dát přednost vlastním botám by bylo špatné. Já poté poukazuji na to, že darováním na charitu, která chrání děti v rozvojových zemích před malárií, průjmy, spalničkami či nedostatečnou výživou, můžeme zachránit dětský život všichni.
Je to jednoduchý argument, dokud si neuvědomíme, že přispěním charitě k zachránění dítěte máme příležitost zachránit další a další a další. Musíme tedy všichni přestat utrácet za luxusní věci, abychom tak mohli zachránit další život, dávat až do momentu kdy z nás dávání učiní stejně chudé, jako jsou ti, které zachraňujeme?
PRINCETON – Před více než 40 lety jsem v eseji nazvané “Hladomor, bohatství a morálka“ pozval čtenáře, aby si představili, jak procházejí kolem mělkého rybníčku a vidí malé dítě, co do něj spadlo a topí se. Snadno byste to dítě mohli zachránit, ale zničily by se tak vaše nové, drahé boty. Bylo by špatné dítě ignorovat a jít dál?
Když se posluchačů ptám, ať zvednou ruku, obvykle jednoznačně tvrdí, že dát přednost vlastním botám by bylo špatné. Já poté poukazuji na to, že darováním na charitu, která chrání děti v rozvojových zemích před malárií, průjmy, spalničkami či nedostatečnou výživou, můžeme zachránit dětský život všichni.
Je to jednoduchý argument, dokud si neuvědomíme, že přispěním charitě k zachránění dítěte máme příležitost zachránit další a další a další. Musíme tedy všichni přestat utrácet za luxusní věci, abychom tak mohli zachránit další život, dávat až do momentu kdy z nás dávání učiní stejně chudé, jako jsou ti, které zachraňujeme?