Alpská škodolibost

Není divu, že atmosféra na letošním Světovém ekonomickém fóru byla ponurá. Ti, kdo si myslí, že globalizace, technologie a tržní hospodářství vyřeší problémy světa, se zdáli přemoženi. Nejvytrestanější ze všech byli bankéři. Na pozadí hypoteční krize, katastrof v mnoha finančních institucích a oslabování akciového trhu byli tito „vládci vesmíru“ méně vševědoucí než ještě před nedávnem. Psí hlavu ale letos v Davosu neměli jen bankéři, nýbrž i jejich regulátoři – bankéři centrální.

Každý, kdo jezdí na mezinárodní konference, je zvyklý slýchat Američany, jak poučují ostatní o transparentnosti. V Davosu tomu tak pořád ještě trochu bylo. Slyšel jsem obvyklé hříšníky – včetně někdejšího ministra financí, který byl při tomto napomínání během východoasijské krize obzvlášť hlasitý – omílat potřebu transparentnosti ve fondech svrchovaného majetku (byť ne v amerických či evropských hedžových fondech).

Tentokrát ale rozvojové země neodolaly a k pokrytectví celé věci se vyjádřily. S ohledem na problémy, které právě sužují Spojené státy, bylo dokonce ve vzduchu cítit slabý závan škodolibosti – samozřejmě že tlumený obavami z důsledků poklesu na jejich vlastní ekonomiky.

To continue reading, please log in or enter your email address.

Registration is quick and easy and requires only your email address. If you already have an account with us, please log in. Or subscribe now for unlimited access.

required

Log in

http://prosyn.org/xhJs5M2/cs;