0

Všechny stimulační cesty vedou do Číny

PEKING – Když nyní „zelené výhonky“ zotavení zvadly, rozproudila se debata o fiskálním stimulu s ještě větší intenzitou. Příznivci dalšího stimulačního balíku ve Spojených státech poznamenávají, že bylo vždy jen zbožné přání věřit, že balík TARP ve výši 787 miliard dolarů by mohl vyvážit tříbilionový propad v soukromých výdajích. Nezaměstnanost navíc rostla rychleji a déle, než se očekávalo. Když se k tomu přičte setrvalý pád cen nemovitostí, je pochopitelné, že spotřebitelské výdaje zůstávají v depresi.

Banky byly rekapitalizovány pouze do té míry, aby se udržely nad vodou, a jejich účetní rozvahy jsou proto stále slabé. V důsledku toho se zdráhají půjčovat, což omezuje investice. Vlády se potýkají s poklesem výnosů v důsledku nižších zdanitelných příjmů v loňském roce, a tak zběsile osekávají rozpočty. Pokud v únoru existoval důvod pro dodatečný stimul, pak dnes je tento důvod ještě silnější.

Důvody proti dodatečnému stimulu jsou však také silné. Americký federální deficit dosahuje alarmujících 12% HDP a veřejný dluh jako podíl národního důchodu se má i podle dnešních předpokladů zdvojnásobit na 80% HDP. Představa, že USA mohou prostřednictvím růstu vybřednout ze svého dluhového zatížení, jak se to po finančních krizích v 90. letech podařilo Finsku a Švédsku, se zdá nerealistická.

Vzhledem k tomu všemu další deficitní výdaje pouze umocní obavy z vyšších daní a inflace v budoucnu. Podnítí opětovný vznik globálních nerovnováh. A neujistí spotřebitele ani investory.