0

Všichni pro jednu daň a jedna daň pro všechny?

CAMBRIDGE – Až udeří příští rozsáhlá celosvětová finanční krize, nechť nikdo neříká, že se Mezinárodní měnový fond nikdy nepokusil jí předejít. MMF nedávno navrhl novou globální daň pro finanční ústavy, volně úměrnou jejich velikosti, a dále daň ze zisků a prémií bank.

Návrh Fondu se setkal s předvídatelným opovržením a posměchem ze strany finanční branže. Zajímavější a podstatnější jsou smíšené ohlasy prezidentů a ministrů financí skupiny G20. Vlády, které se ocitly v epicentru nedávné finanční krize, zejména Spojené státy a Velká Británie, jsou přímo nadšené, obzvlášť daní z velikosti. Vždyť tak chtějí samy postupovat. Země, jež nedávná zhroucení bank nezakusily, například Kanada, Austrálie, Čína, Brazílie a Indie, nadšené nejsou. Proč by měly měnit systémy, které prokázaly takovou odolnost?

Kritizovat podrobnosti plánu MMF je velice snadné. Celková diagnóza problému, jak ji MMF stanovil, je ale v mnohém přesná. Kvůli implicitním garancím daňových poplatníků finanční systémy nabobtnaly, což bankám, zejména těm velkým, umožňuje půjčovat si peníze za úrokové sazby, jež plně neodrážejí rizika, která na sebe berou ve snaze dosahovat přehnaně vysokých zisků. Toto riziko se pak přesouvá na daňové poplatníky, a tak je zdanění finančních firem v přímé úměře k jejich půjčkám jednoduchým způsobem jak zajistit spravedlnost.

„Jaká rizika?“ naléhají finanční firmy. Průměrná cena finančních výpomocí byla „pouhých“ několik procentních bodů HNP. A krize byla událostí, která přichází jednou za půlstoletí.