13

Planeta v reflexní vestě

CAMBRIDGE – Tolik oxidu uhličitého jako dnes bylo v atmosféře naposledy asi před třemi miliony let – v době, kdy hladiny moří byly o 10-30 metrů výš než v současnosti. Klimatické modely dlouho zápolily se snahou tyto výkyvy mořských hladin replikovat – až doposud. Vůbec poprvé se vysoce kvalitnímu modelu antarktického ledu a klimatu podařilo tyto velké výkyvy simulovat. Je to projev vědeckého důmyslu, ale přináší drtivé poznání.

Nový model ukazuje, že jen tání v Antarktidě by do konce přítomného století mohlo globální hladiny moří zvýšit až o metr – což výrazně převyšuje dřívější odhady. Ještě horší je, že naznačuje, že západoantarktický ledovcový štít, zadržující eventuální vzestup mořských hladin o víc než pět metrů, nezachrání ani mimořádně úspěšné snižování emisí. Už pouhý metr by přitom mohl ohrozit celá města, od Miami po Mumbaí, a zapříčinit obrovské poruchy hospodářství.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Musíme jít s teplotou dolů – a rychle. V tomto ohledu je ohromným příslibem modifikace albeda – geoinženýrsk�� technika, jejímž cílem je ochladit planetu zvýšením odrazivosti atmosféry Země.

Pomoci zvrátit oteplování způsobené skleníkovými plyny by mohlo například pumpování syntetických aerosolů, které odrážejí sluneční svit, do stratosféry. Použít tento mechanismus je podobné jako nosit v létě bílé tričko: bílá odráží sluneční paprsky a ochlazuje, co je pod ní, kdežto tmavší barvy sluneční světlo a teplo pohlcují.

Jistěže, ani při vývoji podle ideálního scénáře nedokáže samotné solární geoinženýrství světové klima stabilizovat. K tomu je zapotřebí, abychom do atmosféry přestali hustit uhlíkové znečištění a naučili se odstraňovat to, které tam už je. Právě proto by lví podíl prostředků vyčleněných na boj proti změně klimatu měl připadat na snižování emisí.

Jak ale dokládá nedávná studie, samotné snižování emisí nedokáže zachránit západoantarktický ledovcový štít a zabránit drastickému zvýšení mořských hladin. Bude-li se však uskutečňovat ve spojení s mírnou modifikací albeda, máme naději stoupající teploty zastavit a pomoci udržet svět do 1,5° Celsia nad předprůmyslovými úrovněmi, což je ambicióznější z cílů dohodnutých loni v prosinci během klimatických rozhovorů v Paříži. (Je třeba poznamenat, že vzhledem ke zpětným vazbám koloběhu uhlíku, například tání permafrostu, je možné, že by svět zažil vzestup o 1,5°C, i kdyby dnes emise zcela ustaly.)

Modifikaci albeda prověřila většina soudobých klimatických modelů na světě a všechny zjistily, že tento postup má potenciál zmírnit změnu klimatu. Kromě omezení celkového oteplení může také pomoci ztlumit vzestup teplotních vrcholů a tím snížit riziko ničivých vln veder. Nadto se zdá obzvlášť účinný v omezování extrémních srážek, což má zásadní důsledky pro minimalizaci povodňových škod.

Modifikace albeda zůstává nejistá a riskantní, zčásti kvůli nedostatku organizovaného výzkumu v této věci. Ba modifikace albeda by dokonce některé věci nepochybně zhoršila. Ani u jediného klimatického modelu však neexistuje průběh, který by ukazoval, že by na tom byl některý region vlivem mírné intervence hůř. Velký pozitivní aspekt, měřený v bilionech dolarů, navíc stojí v kontrastu k nízkým přímým nákladům – v jednotkách miliard za nasazení v plném rozsahu. Modifikace albeda je skutečně tak laciná, že přímé náklady rozhodujícím faktorem nebudou. Spíše půjde o vyvážení proti sobě stojících rizik – a jeho vyhodnocení vyžaduje další výzkum.

Vzhledem k nedostatku znalostí nebude nikdo soudný naléhat, aby se modifikace albeda realizovala dnes. Nedávalo by ale smysl přehlížet její potenciál. Nikdo by přece neargumentoval, že máme ustoupit od výzkumu slibného léku proti rakovině, protože je neprověřený.

Národní akademie věd USA ve zprávě z roku 1983 poprvé poukázala na možnost, kterou tehdy popsala jako „modifikaci klimatu“. V roce 1992 a znovu v roce 2015 doporučila důkladný výzkum. Pečlivý výzkum v malém rozsahu podporují přední environmentální skupiny jako Fond na obranu životního prostředí a Rada na obranu přírodních zdrojů. Přesto žádný takový program neexistuje.

Jednou z příčin tohoto stavu je obava z odklonu prostředků od jiných přístupů. Samozřejmě že jsou nutné kompromisy. Například USA ale mají roční klimatologický rozpočet ve výši zhruba 3 miliard dolarů. Výzkumný program v oblasti solárního geoinženýrství, s náklady ve výši jen několika desítek milionů dolarů ročně, je naprosto uskutečnitelný.

Větší překážkou pokroku je obava, že zaměření větší pozornosti na geoinženýrská řešení by podlomilo motivaci omezovat emise. Možná, ale bylo by dokonale potrhlé začít kouřit jen proto, že se při experimentální léčbě rakoviny ukázala u laboratorní myši jistá naděje. Mimo to si lze představit, že by soustředěné úsilí o pokrok ve výzkumu modifikace albeda mohlo vyvolat snahu snížit emise, podobně jako barvitý pohled na vedlejší účinky chemoterapie přiměje leckoho skončit s kouřením.

Ať už převáží ta či ona reakce, zdá se, že nad beztvarými obavami, že by výzkum oslabil pobídku k realizaci opatření, která významně prospějí budoucím generacím, převáží mravní povinnost probádat techniku, která by už v tomto století ochránila nejchudší a nejzranitelnější.

Čína zahájila omezený výzkumný program věnovaný modifikaci albeda. USA zatím ne. Vzhledem k tomu, že modifikace albeda je onen typ techniky, který vyžaduje otevřené, transparentní a mezinárodní výzkumné úsilí – přesně takové, v jakém vynikají USA –, jedná se o vážný nedostatek.

Fake news or real views Learn More

Vláda USA by se teď měla postavit do čela výzkumu modifikace albeda. I kdyby výsledkem bylo poznání, že tato technika nefunguje, přínos výzkumu by byl obrovský, díky posílení tlaku na snižování emisí. Kdyby se ovšem modifikace albeda ukázala jako úspěšná, mělo by to nesmírné sociální, environmentální a ekonomické přínosy.

Z angličtiny přeložil David Daduč