Pacific Press/Getty Images

AIDS, NCD a abeceda organizace

ŽENEVA – Nepřenosné či neinfekční nemoci (NCD), jako jsou srdeční onemocnění, mrtvice, rakovina, cukrovka nebo chronická obstrukční plicní nemoc, jsou příčinou 70% všech úmrtí. Existují nezvratné důkazy, že kouření tabáku, nedostatek pohybu, nezdravá strava a přemíra alkoholu zvyšují pravděpodobnost předčasného úmrtí v důsledku NCD.

The Year Ahead 2018

The world’s leading thinkers and policymakers examine what’s come apart in the past year, and anticipate what will define the year ahead.

Order now

Přestože se však o rizicích všeobecně ví, globální obezita se šíří téměř bez kontroly a spotřeba tabáku a alkoholu nadále stoupají. Za této situace se sítě NCD aliancí sešly 9. až 11. prosince na druhém fóru Globální NCD aliance ve Spojených arabských emirátech.

Při hledání řešení, jak dostat NCD pod kontrolu, by se tyto skupiny měly inspirovat hnutím boje proti AIDS. Lidé žijící s virem HIV nebo tímto virem zasažení jsou i nadále hnacím motorem úsilí o adekvátní reakci a jejich jedinečná forma mobilizace je významnou příčinou pokroku. Bitva ještě neskončila, avšak aktivisté boje proti AIDS vědí, že ji lze vyhrát.

Také mobilizované NCD hnutí může obrátit trend proti této epidemii. Přesto Richard Horton, šéfredaktor časopisu Lancet, ještě v roce 2015 přirovnal NCD komunitu k „semikomatózní duši, která potřebuje elektrický šok“. Dodal: „Kdo však má odvahu ho uštědřit?“

Domníváme se, že od aktivistů boje proti AIDS si lze vzít různá ponaučení. V době, kdy se na prevenci NCD zaměřuje globální pozornost, by si lidé snažící se o kontrolu preventabilních onemocnění měli vzít příklad z „abecedy“ organizace boje proti AIDS.

Prvním písmenem, nad nímž by se NCD komunita měla zamyslet, je „A“ jako „aktivismus“. Každý člověk starší čtyřiceti let si vzpomene na záběry, na nichž aktivisté boje proti AIDS organizovali na vědeckých setkáních po celém světě protesty, při nichž se vydávali za mrtvé. Ve Spojených státech se aktivisté boje proti AIDS vydali do ulic, a v říjnu 1988 dokonce dosáhli jednodenního uzavření sídla Úřadu pro kontrolu potravin a léčiv. Zároveň lobbovali u vlád a farmaceutických společností z celého světa za větší dostupnost léčiv. Tento aktivismus stále pokračuje a měl by sloužit jako modelový příklad akcí i pro NCD.

Za druhé musí NCD komunita zaujmout smělejší přístup k rozpočtům – právě rozpočty („budgets“) představují písmeno „B“ ve strategii boje proti AIDS. Občanské organizace a lidový aktivismus sice mohou na počátku rozproudit energii, avšak organizace a provoz široce pojaté koalice vyžaduje peníze. Hnutí boje proti AIDS to dávalo od počátku jasně najevo a účinně lobbovalo za prostředky na podporu svého boje a zodpovědnosti.

„C“ znamená koalice: bojovníci proti AIDS rychle pochopili, že pokrok se dostaví jen za předpokladu rozmanité podpory. Navázali spojenectví mezi lidmi žijícími s HIV a lidmi s jinými starostmi, například s bojovníky za práva žen, za ochranu duševního vlastnictví, za správnou výživu či bydlení. Tematicky zaměřené koalice a kampaně fungují nejlépe, když svedou dohromady osobnosti zevnitř i vně vládních struktur a poté zkombinují jejich pohledy na věc a znalosti.

Bojovníci proti AIDS také pochopili, že má-li se podpora rozšířit, je nutné na epidemii reagovat na všech frontách. Proto byla písmenem „D“ neboli determinantem úspěchu snaha upoutat pozornost na vzájemnou provázanost jednotlivých úkolů. Například lobbování u vedoucích školských představitelů, aby dívky chodily déle do školy, přispělo k tomu, že se mladým lidem vštípily znalosti a schopnosti potřebné k tomu, aby sami dělali chytrá rozhodnutí, kdy a s kým budou provozovat bezpečný sex. Stejně tak byly navázány vztahy se skupinami bojujícími proti chudobě, nerovnosti pohlaví a podvýživě – kteréžto faktory rovněž sehrály roli při vzniku krize kolem AIDS. Příčiny NCD nejsou o nic izolovanější a rovněž vyžadují multioborový přístup k prevenci.

Angažovanost – neboli písmeno „E“ jako „engagement“ – pomohla bojovníkům proti AIDS získat tak velký vliv. Nechali se inspirovat u hnutí za práva tělesně postižených, které prosazovalo heslo „Nic o nás bez nás“, a požadovali zastoupení v orgánech zřízených za účelem řešení této nemoci. Organizace UNAIDS například zůstává jedinou agenturou Organizace spojených národů, v jejíž správní radě mají několik křesel zástupci občanské společnosti. Tato norma je v hnutí boje proti AIDS tak silně zakořeněná, že by bylo téměř nemyslitelné, aby se jakékoliv setkání o AIDS uskutečnilo bez zástupců komunity.

Hnutí za prevenci onemocnění musí také přesvědčivě formulovat kontext a písmeno „F“ neboli „formulace“ představovalo nezbytnou součást snahy bojovníků proti AIDS získat podporu politických lídrů. Přístup k léčbě AIDS byl například formulován jako otázka ekonomické spravedlnosti. Zasazení problému do tohoto kontextu vedlo k dramatickému snížení cen léčiv, takže dnes více než polovina lidí s HIV v nízkopříjmových a středněpříjmových zemích podstupuje léčbu.

V případě AIDS byla neméně důležitým kontextem, který je vysoce relevantní i pro hnutí NCD, otázka zodpovědnosti. Bojovníci proti AIDS tvrdě pracovali na tom, aby přesunuli těžiště zodpovědnosti z volby životního stylu jednotlivce na stát, který by měl poskytovat zdravotní péči a odbourávat právní diskriminaci.

V debatě o AIDS hrála významnou roli také genderová otázka – tedy písmeno „G“. Virus HIV byl zpočátku považován za „nemoc gayů“ a genderová identita byla v prvních letech doslova zakódovaná v DNA hnutí boje proti AIDS. Genderové dimenze NCD nejsou o nic méně důležité; pro pochopení se stačí zamyslet nad tím, jak dnes vypadá marketing alkoholu a tabáku. Také genderová otázka se proto musí stát jedním z těžišť úsilí o prevenci NCD.

A konečně je zde písmeno „H“ neboli „human rights“. Lidská práva představovala samotný základ reakce na AIDS. Vedly se kampaně proti diskriminaci na pracovišti, ve školách a ve zdravotnických centrech. Strategické soudní spory pomohly zajistit rovnost před zákonem. Hnutí boje proti AIDS odmítalo organizovat velké konference v zemích, jejichž zákony trestaly lidi žijící s HIV. Hnutí NCD by mohlo zvolit podobnou taktiku, například odmítáním setkávat se ve státech, které neomezují reklamu na potraviny škodlivé dětem.

Seznam ponaučení z boje proti AIDS by mohl pokračovat přes celou abecedu, ale skončit u písmene „H“ je nejspíš namístě vzhledem k tomu, že právě lidská práva byla hnacím motorem reakce na AIDS a podobnou roli by měla hrát i v případě NCD. Chudoba, vyčleňování a sociální i ekonomická marginalizace vystavují lidi vyššímu riziku HIV. U NCD tomu není jinak.

V případě epidemie AIDS byla první reakcí mainstreamu otázka: „Proč se tamti lidi nerozhodují lépe?“ Hnutí boje proti AIDS dalo jasně najevo, že taková otázka je nesprávná. Dnes, kdy je 70% planety ohroženo předčasným úmrtím v důsledku preventabilních onemocnění, jsou „tamtěmi lidmi“ mnozí z nás. Komunity NCD a AIDS se od sebe mohou navzájem učit. Až spojíme síly, budeme jako hnutí silnější.

Názory vyjádřené v tomto článku nemusí nutně odrážet stanoviska UNAIDS.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

http://prosyn.org/MZgCRVn/cs;

Handpicked to read next