7

Právo na zemědělské technologie

STANFORD – Když biolog Paul Ehrlich v 60. letech předpovídal masové hladovění v důsledku rychlého populačního růstu, rostlinář Norman Borlaug vyvíjel nové plodiny a přístupy k zemědělství, které se staly hlavními oporami zelené revoluce. Těmto pokrokům, společně s dalšími inovacemi v zemědělské technice, se připisují zásluhy za záchranu více než miliardy lidí před smrtí hlady a za zlepšení výživy dalších miliard, které na planetě přibyly. Přesto se zdá, že někteří by tyto výdobytky rádi zvrátili.

Vedle záchrany životů zelená revoluce také ušetřila životní prostředí rozsáhlého plenění. Podle studie Stanfordovy univerzity moderní zemědělské techniky od roku 1961 výrazně snížily emise skleníkových plynů, přestože vedly k nárůstům čistých výnosů sklizně. Také ušetřily ekvivalent tří amazonských deštných pralesů – čili dvojnásobek rozlohy 48 kompaktních států USA – před nezbytným odlesněním a rozoráním v zemědělskou půdu. Geneticky upravené plodiny zase od roku 1996 v úhrnu snížily spotřebu environmentálně škodlivých pesticidů o 581 milionů kilogramů, tedy o 18,5 %.

U mnoha ochránců životního prostředí je kupodivu pravděpodobnější, že tento vývoj odsoudí, než že by jej uvítali, a že raději propagují návrat k neefektivním přístupům přinášejícím nízké výnosy. Součástí takzvané agroekologie, již prosazují, je primitivní „rolnické zemědělství“, které snižováním výnosů a odolnosti plodin podkopává potravinovou bezpečnost a vede k vyšším mírám hladovění a podvýživy.

Rada pro lidská práva Organizace spojených národů (UNHRC) nedávno na podporu tohoto šílenství publikovala zprávu zvláštní zpravodajky k právu na potraviny Hilal Elverové, která se dožaduje celosvětového agroekologického režimu, včetně nové globální úmluvy o regulaci a omezení spotřeby pesticidů a genetického inženýrství, které nálepkuje jako porušení lidských práv.

UNHRC – těleso zahrnující takové skalní obránce lidských práv, jako jsou Čína, Kuba, Katar, Saúdská Arábie a Venezuela – se obvykle uspokojí napadáním Izraele. V roce 2000 však na naléhání kubánské vlády vytvořila post zvláštního zpravodaje k právu na potraviny. Absurdnímu složení UNHRC odpovídá, že první, kdo funkci zastával, švýcarský sociolog Jean Ziegler, byl spoluzakladatelem a nositelem Mezinárodní lidskoprávní ceny Muammara al-Kaddáfího.

Elverová zase podle UN Watch citovala práce, které tvrdí, že teroristické útoky z 11. září 2001 zosnovala vláda Spojených států, aby ospravedlnila svou válku proti muslimům. Do přístupu Elverové k potravinám se promítá tentýž paranoidní způsob uvažování. Staví se proti „průmyslovému potravinářství“ a liberalizaci obchodu a často spolupracuje s Greenpeace a dalšími radikálními ochránci životního prostředí.

Velká část Elverové nové zprávy UNHRC papouškuje klamné hloubání nevládních organizací financovaných biopotravinářským průmyslem. Zemědělské inovace jako pesticidy obviňuje z „destabilizace ekosystému“ a tvrdí, že ke zvýšení výnosů sklizně nejsou nutné.

Mohli bychom to všechno pustit z hlavy jako pouhý pomýlenější aktivizmus OSN. Jedná se ale jen o jednu složku širšího a závažnějšího úsilí globálních nevládních organizací společně se spojenci v Evropské unii prosadit agroekologický model, v němž jsou zapovězené stěžejní zemědělské vstupy, včetně pesticidů a geneticky upravených plodin. Tato agenda je nyní propagována skrze rozsáhlou síť agentur OSN, jakož i mezinárodních úmluv a dohod, jako jsou Úmluva o biologické rozmanitosti, Komise pro Codex Alimentarius a Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny.

Potenciální škodlivost této snahy je ohromná. Organizace OSN pro výživu zemědělství (která ještě úplně nepodlehla radikálním aktivistům) odhaduje, že bez pesticidů by zemědělci kvůli hmyzu, nemocem a plevelům přišli až o 80 % úrody. (Vezměme si například vliv housenek blýskavky kukuřičné, které jen za posledních 18 měsíců, zničily úrodu kukuřice napříč velkou částí subsaharské Afriky.) Rozvojovým zemím mohou radikální regulatorní režimy obzvlášť škodit, jelikož zahraniční pomoc je často podmíněna jejich dodržováním, ale mohou přetvořit i zemědělství ve vyspělém světě, především v EU.

Miliony drobných zemědělců v rozvojovém světě potřebují ochránit své plodiny. Když jsou jim například nedostupné herbicidy, musí svá políčka plít ručně. To je zničující dřina: aby vypleli hektarové pole, rolníci – obvykle ženy a děti – musí ve shrbeném postoji ujít deset kilometrů. To časem vyvolává bolestivé a trvalé poškození páteře. Ostatně právě proto Kalifornie v roce 2004 postavila ruční pletí vykonávané zemědělskými dělníky mimo zákon, třebaže biofarmy získaly výjimku, právě proto, že odmítají používání herbicidů.

Zbavovat rozvojové země účinnějších a udržitelnějších přístupů k zemědělství znamená tlačit je do chudoby a upírat jim potravinovou bezpečnost. To je skutečné porušování lidských práv.

Z angličtiny přeložil David Daduč