4

Jak nasytit svět

PRAHA – Hlad je už od nepaměti pohromou lidstva. Hladomory ovlivnily budoucí podobu téměř všech velkých společností; podle jednoho odhadu trpěla Čína v důsledku sucha či záplav nejméně v jedné provincii hladomorem téměř každoročně od roku 108 před naším letopočtem až do roku 1911. Boj proti hladu je však bitvou, v níž může lidstvo nakonec zvítězit.

V poslední čtvrtině dvacátého století se každoročně vyprodukovalo víc obilnin než v kterémkoliv předcházejícím období a letos se sklidí víc obilí než v kterémkoliv jiném roce v dějinách. Od roku 1992 se počet hladovějících lidí na světě snížil o více než 200 milionů, přestože obyvatel o téměř dvě miliardy přibylo.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Obrovské problémy však přetrvávají. Dostupné a výživné potraviny představují všude na světě jednu z hlavních priorit občanů a každý devátý člověk dodnes nemá takový přísun potravin, aby byl zdravý. A vzhledem k tomu, že se očekává růst počtu obyvatel z dnešních 7,3 miliardy na 8,5 miliardy do roku 2030 a 9,7 miliardy v roce 2050, bude se i poptávka po potravinách odpovídajícím způsobem zvyšovat. A s rostoucím počtem „hladových krků“ poroste tlak na dodávky potravin, který bude vyvolávat konflikty, ekonomickou rozkolísanost, extrémní meteorologické jevy a klimatické změny.

Hlavním hnacím motorem v boji proti hladu je zvyšování zemědělské produktivity díky pokrokům v oblasti vývoje semen, nových hnojiv a pesticidů, lepší dostupnosti úvěrů a technologickým průlomům. Od roku 1930 do roku 2000 se zemědělský výkon ve Spojených státech zečtyřnásobil, přičemž růst produktivity v tomto odvětví předčil růst ve výrobě. I rozvojové země začaly na tomto příznivém vývoji participovat: zatímco v roce 1960 se na celosvětové spotřebě hnojiv nepodílely prakticky vůbec, do roku 2000 už používaly víc hnojiv než průmyslové země.

Světová banka zjistila, že růst produktivity v zemědělství může být při boji s chudobou až čtyřikrát účinnější než růst v jiných sektorech. Jak tedy můžeme tento pokrok udržet?

Stěžejním předpokladem jsou investice do výzkumu a vývoje. Podle studie provedené pro Kodaňský konsensus, v jehož čele stojím, by dodatečné investice do zemědělského výzkumu a vývoje ve výši 88 miliard dolarů v příštích 15 letech zvýšily výnosy o 0,4 procentního bodu každý rok, což by mohlo uchránit před hladem 79 milionů lidí a předejít pěti milionům případů dětské podvýživy. Společenský přínos spojený s dosažením těchto cílů by měl hodnotu téměř tří bilionů dolarů, což znamená úžasnou návratnost 34 dolarů za každý vynaložený dolar.

Klíčovou roli v boji proti konkrétním nutričním problémům, jako je nedostatek vitaminu A, jenž je hlavní příčinou preventabilní slepoty dětí, hrají také převratné vědecké objevy. Letošní Světovou potravinovou cenu získal Robert Mwanga za podnětnou práci, jež vedla k rozsáhlému nahrazování sladkých bílých brambor (s nízkým obsahem vitaminu A) alternativou, která je naopak na tento vitamin bohatá, v jídelníčku chudých venkovských Uganďanů.

Další cesta ke zvýšení zemědělské produktivity vede přes pracovní sílu. Když vědci z Kodaňského konsensu zkoumali reakce na globální oteplování v Bangladéši, zjistili, že růst produktivity práce v zemědělství „představuje jediný způsob, jak zvýšit odolnost Bangladéše vůči klimatickým změnám a naplnit dlouhodobé rozvojové cíle“. Investice ve výši zhruba 9000 dolarů na pracovníka v průběhu dvou desítek let by mohla zvýšit zemědělskou produktivitu o 10%.

Bangladéš je poučný příklad, protože je náchylný k záplavám a k následkům klimatických změn a jeho zemědělská produktivita zaostává za jinými rozvojovými a středněpříjmovými zeměmi. Není tedy překvapivé, že úřad bangladéšské premiérky se snaží stát v čele globálních inovací a podporuje laboratoř zemědělských inovací, která sdílí nejlepší postupy a nápady.

Kodaňský konsensus spolupracuje s největší světovou nevládní organizací BRAC na zjištění, jakou politiku si přejí lidé žijící ve venkovském Bangladéši, a to včetně „ultrachudých“ obyvatel, s nimiž BRAC úzce spolupracuje. Tito námezdní dělníci, ženy v domácnosti a další občané, z nichž někteří musí vyžít s částkou odpovídající 60-70 americkým centům denně nebo i méně, totiž jen málokdy dostávají místo u stolu, kde se diskutuje o budoucí politice.

Na devíti venkovských fórech pořádaných v odlehlých částech země se drtivá většina účastníků jednohlasně vyslovovala za tutéž politickou prioritu: zvýšení zemědělské produktivity. „Každý ví, že Rangpur má problémy s mongou,“ prohlásil jeden místní občan z Čandpary ve správní oblasti Rangpur a použil přitom bengálský výraz pro každoroční cyklický fenomén v podobě sezonního hladu. „Nedokážeme dát svým lidem dvakrát denně najíst – musíme zvýšit zemědělskou produktivitu.“

Také účastník fóra z vesnice Mukimábád měl pro Bangladéš stejnou vizi: „Potřebujeme plodiny a semena, jež nejsou náchylné na salinitu a záplavy, abychom nemuseli umírat kvůli nedostatku potravin.“

Fake news or real views Learn More

Boj lidstva s hladem lze vyhrát. Dosáhli jsme velkého pokroku, ale svět potřebuje ještě více zemědělského výzkumu a vývoje a vyšší produktivitu. Jeden člověk z vesnice Deuchola, která leží v odlehlém severním Bangladéši nedaleko řeky Brahmaputra, to řekl bez obalu: „Závisí na tom naše přežití.“ Udělali bychom dobře, kdybychom mu naslouchali.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.