BERLÍN – Odvětví průmyslového zemědělství už dlouho čelí kritice za postupy, které přispívají ke změně klimatu, ničení životního prostředí a venkovské chudobě. Přesto sektor nepodnikl prakticky žádné kroky ke zlepšení jakosti a udržitelnosti ani k posílení sociální spravedlnosti.
Není divu. Přestože je na světě přes 570 milionů zemědělců a sedm miliard spotřebitelů, globální hodnotový řetězec průmyslového zemědělství – od polí až po prodejní pulty – ovládá hrstka společností. Vzhledem k vysokým ziskům a obrovské politické moci těchto firem nejsou změny statu quo v jejich zájmu.
Tržní koncentrace je navíc v zemědělství na vzestupu, vzhledem k vyšší poptávce po zemědělských surovinách potřebných v potravinářství, krmivářství a energetice. Jak se v zemích na jihu rozrůstá střední třída, mění se spotřeba a stravovací návyky jejích příslušníků, což posiluje globální poptávku po zpracovaných potravinách – a mezi nadnárodními zemědělskými, chemickými a potravinářskými korporacemi to vyvolává přetahovanou o tržní moc.
Největší hráči v těchto sektorech už roky skupují menší konkurenty. Teď se ale kupují i mezi sebou, často za pomoci financí poskytnutých investory ze zcela jiných odvětví.
Vezměme si semenářství a agrochemii, kde Bayer, druhý největší producent pesticidů na světě, právě uskutečňuje akvizici Monsanta, největšího producenta semen, za 66 miliard eur. Pokud dohodu schválí Spojené státy a Evropská unie, což se zdá pravděpodobné, víc než 60 % světového trhu se semeny a agrochemií budou ovládat pouhé tři konglomeráty – Bayer-Monsanto, Dow-DuPont a ChemChina-Syngenta. Samotné „Baysanto“ by bylo vlastníkem téměř všech geneticky modifikovaných rostlin na planetě.
Ohlášeny jsou další velké fúze, takže globální zemědělský trh by na konci roku 2017 mohl vypadat úplně jinak než na začátku. Každý ze tří největších konglomerátů bude blíž k cíli dosáhnout nadvlády na trzích se semeny a pesticidy – a ta by jim umožnila celosvětově diktovat potravinářské produkty, ceny a kvalitu.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Agrotechnický sektor prochází zčásti týmiž změnami jako semenářství. Na pět největších korporací připadá 65 % trhu; v čele je společnost Deere & Company, vlastník značky John Deere. Ta v roce 2015 vykázala obrat ve výši 29 miliard dolarů, takže překonala společný obrat Monsanta a Bayeru v odbytu semen a pesticidů ve výši 25 miliard dolarů.
Nejslibnější nová příležitost potravinářských korporací dnes spočívá v digitalizaci zemědělství. Tento proces je teprve v rané fázi, ale dostává se do pohybu a nakonec zasáhne všechny oblasti produkce. Zanedlouho se postřiků pesticidů ujmou drony, hospodářská zvířata budou opatřena senzory ke sledování objemů mléka, vzorců pohybu a dávek potravy, traktory bude navádět GPS a softwarově řízené secí stroje budou vyhodnocovat kvalitu půdy, aby určily optimální vzdálenost mezi řádky a rostlinami.
Společnosti, které už hodnotovému řetězci dominují, začaly vzájemně spolupracovat s cílem maximalizovat prospěch z těchto nových technologií. Síly spojují korporace typu John Deere a Monsanto. Souběh „velkých dat“ o půdě a počasí, nové agrotechniky, geneticky modifikovaných semen a novinek v agrochemii pomůže těmto společnostem celosvětově šetřit peníze, chránit přírodní zdroje a maximalizovat výnosy sklizní.
Jenže ačkoliv je taková možná budoucnost dobrým znamením pro část největších firem na světě, environmentální ani sociální problémy související s průmyslovým zemědělstvím neřeší. Většina zemědělců, zejména na globálním Jihu, si nikdy nebude moci dovolit nákladné strojní vybavení digitálního věku. Motto „buď rosteš, nebo zanikneš“ nahradí „buď digitalizuješ, nebo zmizíš“. Americká nevládní organizace ETC Group už načrtla budoucí scénář, v němž přední agrotechnické korporace půjdou proti proudu výrobního řetězce a pohltí producenty semen a pesticidů. V takové éře už bude o tom, co jíme, rozhodovat jen několik málo společností.
Tentýž problém tržní koncentrace se ostatně týká i dalších ok v hodnotovém řetězci, například mezi zemědělskými obchodníky a supermarkety. A přestože potravinářství v globálním měřítku není dosud konsolidované, stále mu na regionální úrovni dominují společnosti jako Unilever, Danone, Mondelez a Nestlé. Tyto společnosti vydělávají, kdykoli se čerstvé či částečně zpracované potraviny nahradí předem připravenými pokrmy, jako je mražená pizza, konzervovaná polévka a hotová jídla.
Tento model podnikání je sice lukrativní, ale má úzkou vazbu na obezitu, diabetes a další chronické choroby. Ještě horší je, že potravinářské korporace profitují z šíření nemocí, za něž zčásti nesou zodpovědnost, tím, že marketingově propagují „zdravé“ zpracované potraviny obohacené o bílkoviny, vitamíny, probiotika a omega-3 mastné kyseliny.
Korporace přitom hromadí tržní moc na úkor těch, kdo jsou vespodu hodnotového řetězce: zemědělců a dělníků. Normy Mezinárodní organizace práce (ILO) zaručují všem pracujícím právo se organizovat, zakazují nucenou a dětskou práci a nedovolují diskriminaci podle rasy ani pohlaví. Běžnou věcí se ale stalo porušování pracovního práva, neboť snahy vymáhat pravidla ILO jsou často potlačovány a členům odborových svazů je vytrvale vyhrožováno, jsou propouštěni, ba dokonce vražděni.
V tak nepřátelském prostředí se nepokrytě ignorují požadavky na minimální mzdy, úhradu přesčasů a bezpečnost při práci. Znevýhodněné jsou přitom zejména ženy, protože dostávají zaplaceno méně než muži a často musí vzít zavděk sezónními či přechodnými pracemi.
Polovinu z 800 milionů hladovějících lidí dnes tvoří drobní rolníci a dělníci vázaní na zemědělský sektor. Jejich úděl se sotva zlepší, pokud hrstka společností, které sektoru už teď dominují, získá ještě větší moc.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Iran’s mass ballistic missile and drone attack on Israel last week raised anew the specter of a widening Middle East war that draws in Iran and its proxies, as well as Western countries like the United States. The urgent need to defuse tensions – starting by ending Israel’s war in Gaza and pursuing a lasting political solution to the Israeli-Palestinian conflict – is obvious, but can it be done?
The most successful development stories almost always involve major shifts in the sources of economic growth, which in turn allow economies to reinvent themselves out of necessity or by design. In China, the interplay of mounting external pressures, lagging household consumption, and falling productivity will increasingly shape China’s policy choices in the years ahead.
explains why the Chinese authorities should switch to a consumption- and productivity-led growth model.
Designing a progressive anti-violence strategy that delivers the safety for which a huge share of Latin Americans crave is perhaps the most difficult challenge facing many of the region’s governments. But it is also the most important.
urge the region’s progressives to start treating security as an essential component of social protection.
BERLÍN – Odvětví průmyslového zemědělství už dlouho čelí kritice za postupy, které přispívají ke změně klimatu, ničení životního prostředí a venkovské chudobě. Přesto sektor nepodnikl prakticky žádné kroky ke zlepšení jakosti a udržitelnosti ani k posílení sociální spravedlnosti.
Není divu. Přestože je na světě přes 570 milionů zemědělců a sedm miliard spotřebitelů, globální hodnotový řetězec průmyslového zemědělství – od polí až po prodejní pulty – ovládá hrstka společností. Vzhledem k vysokým ziskům a obrovské politické moci těchto firem nejsou změny statu quo v jejich zájmu.
Tržní koncentrace je navíc v zemědělství na vzestupu, vzhledem k vyšší poptávce po zemědělských surovinách potřebných v potravinářství, krmivářství a energetice. Jak se v zemích na jihu rozrůstá střední třída, mění se spotřeba a stravovací návyky jejích příslušníků, což posiluje globální poptávku po zpracovaných potravinách – a mezi nadnárodními zemědělskými, chemickými a potravinářskými korporacemi to vyvolává přetahovanou o tržní moc.
Největší hráči v těchto sektorech už roky skupují menší konkurenty. Teď se ale kupují i mezi sebou, často za pomoci financí poskytnutých investory ze zcela jiných odvětví.
Vezměme si semenářství a agrochemii, kde Bayer, druhý největší producent pesticidů na světě, právě uskutečňuje akvizici Monsanta, největšího producenta semen, za 66 miliard eur. Pokud dohodu schválí Spojené státy a Evropská unie, což se zdá pravděpodobné, víc než 60 % světového trhu se semeny a agrochemií budou ovládat pouhé tři konglomeráty – Bayer-Monsanto, Dow-DuPont a ChemChina-Syngenta. Samotné „Baysanto“ by bylo vlastníkem téměř všech geneticky modifikovaných rostlin na planetě.
Ohlášeny jsou další velké fúze, takže globální zemědělský trh by na konci roku 2017 mohl vypadat úplně jinak než na začátku. Každý ze tří největších konglomerátů bude blíž k cíli dosáhnout nadvlády na trzích se semeny a pesticidy – a ta by jim umožnila celosvětově diktovat potravinářské produkty, ceny a kvalitu.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Agrotechnický sektor prochází zčásti týmiž změnami jako semenářství. Na pět největších korporací připadá 65 % trhu; v čele je společnost Deere & Company, vlastník značky John Deere. Ta v roce 2015 vykázala obrat ve výši 29 miliard dolarů, takže překonala společný obrat Monsanta a Bayeru v odbytu semen a pesticidů ve výši 25 miliard dolarů.
Nejslibnější nová příležitost potravinářských korporací dnes spočívá v digitalizaci zemědělství. Tento proces je teprve v rané fázi, ale dostává se do pohybu a nakonec zasáhne všechny oblasti produkce. Zanedlouho se postřiků pesticidů ujmou drony, hospodářská zvířata budou opatřena senzory ke sledování objemů mléka, vzorců pohybu a dávek potravy, traktory bude navádět GPS a softwarově řízené secí stroje budou vyhodnocovat kvalitu půdy, aby určily optimální vzdálenost mezi řádky a rostlinami.
Společnosti, které už hodnotovému řetězci dominují, začaly vzájemně spolupracovat s cílem maximalizovat prospěch z těchto nových technologií. Síly spojují korporace typu John Deere a Monsanto. Souběh „velkých dat“ o půdě a počasí, nové agrotechniky, geneticky modifikovaných semen a novinek v agrochemii pomůže těmto společnostem celosvětově šetřit peníze, chránit přírodní zdroje a maximalizovat výnosy sklizní.
Jenže ačkoliv je taková možná budoucnost dobrým znamením pro část největších firem na světě, environmentální ani sociální problémy související s průmyslovým zemědělstvím neřeší. Většina zemědělců, zejména na globálním Jihu, si nikdy nebude moci dovolit nákladné strojní vybavení digitálního věku. Motto „buď rosteš, nebo zanikneš“ nahradí „buď digitalizuješ, nebo zmizíš“. Americká nevládní organizace ETC Group už načrtla budoucí scénář, v němž přední agrotechnické korporace půjdou proti proudu výrobního řetězce a pohltí producenty semen a pesticidů. V takové éře už bude o tom, co jíme, rozhodovat jen několik málo společností.
Tentýž problém tržní koncentrace se ostatně týká i dalších ok v hodnotovém řetězci, například mezi zemědělskými obchodníky a supermarkety. A přestože potravinářství v globálním měřítku není dosud konsolidované, stále mu na regionální úrovni dominují společnosti jako Unilever, Danone, Mondelez a Nestlé. Tyto společnosti vydělávají, kdykoli se čerstvé či částečně zpracované potraviny nahradí předem připravenými pokrmy, jako je mražená pizza, konzervovaná polévka a hotová jídla.
Tento model podnikání je sice lukrativní, ale má úzkou vazbu na obezitu, diabetes a další chronické choroby. Ještě horší je, že potravinářské korporace profitují z šíření nemocí, za něž zčásti nesou zodpovědnost, tím, že marketingově propagují „zdravé“ zpracované potraviny obohacené o bílkoviny, vitamíny, probiotika a omega-3 mastné kyseliny.
Korporace přitom hromadí tržní moc na úkor těch, kdo jsou vespodu hodnotového řetězce: zemědělců a dělníků. Normy Mezinárodní organizace práce (ILO) zaručují všem pracujícím právo se organizovat, zakazují nucenou a dětskou práci a nedovolují diskriminaci podle rasy ani pohlaví. Běžnou věcí se ale stalo porušování pracovního práva, neboť snahy vymáhat pravidla ILO jsou často potlačovány a členům odborových svazů je vytrvale vyhrožováno, jsou propouštěni, ba dokonce vražděni.
V tak nepřátelském prostředí se nepokrytě ignorují požadavky na minimální mzdy, úhradu přesčasů a bezpečnost při práci. Znevýhodněné jsou přitom zejména ženy, protože dostávají zaplaceno méně než muži a často musí vzít zavděk sezónními či přechodnými pracemi.
Polovinu z 800 milionů hladovějících lidí dnes tvoří drobní rolníci a dělníci vázaní na zemědělský sektor. Jejich úděl se sotva zlepší, pokud hrstka společností, které sektoru už teď dominují, získá ještě větší moc.
Z angličtiny přeložil David Daduč