3

Etika a zemědělství

MELBOURNE – Měly by bohaté země – nebo tamní investoři – skupovat zemědělskou půdu v rozvojových zemích? Otázku nadnesla zpráva Nadnárodní pozemkové obchody v zemědělství na globálním jihu, vydaná loni konsorciem Land Matrix Partnership, které sdružuje evropské výzkumné ústavy a nevládní organizace.

Zpráva dokládá, že od roku 2000 investoři či státní orgány z bohatých a rozvíjejících se zemí koupili víc než 83 milionů hektarů zemědělské půdy v chudších rozvojových zemích. To představuje 1,7 % zemědělské půdy světa.

Většina těchto nákupů se uskutečnila v Africe, přičemž dvě třetiny připadají na země, kde se ve velkém hladoví a instituce k určování formálního vlastnictví půdy jsou často slabé. Jen nákupy v Africe tvoří plochu zemědělské půdy velikosti Keni.

Tvrdí se, že zahraniční investoři kupují půdu, která leží ladem, a že tudíž jejím využitím k produkci zvyšují celkovou dostupnost potravin. Zpráva Land Matrix Partnership ale zjistila, že tomu tak není: zhruba 45 % nákupů se týkalo obhospodařované půdy a téměř třetina odkoupené půdy byla zalesněná, což naznačuje, že tento vývoj může přinášet rizika pro biodiverzitu.