0

Co přijde po zlatém věku financí

LONDÝN – I po schválení nových finančních regulací ve Spojených státech, po přijetí Doddova-Frankova zákona a po zveřejnění nových kapitálových požadavků Basilejské komise zůstávají vyhlídky finančního sektoru pro příštích několik let vysoce nejisté. Ceny bankovních akcií samozřejmě zaznamenaly po minimech z roku 2008 mírné zotavení, ale nedávno se i tento vzestup zadrhl. Kromě obav z robustnosti oživení ekonomiky pociťují investoři nejistotu také ohledně podnikatelských modelů mnoha finančních firem a ohledně budoucí velikosti, podoby a ziskovosti finančního sektoru obecně.

Ve všech rozvinutých zemích banky koneckonců i nadále zůstávají silně neoblíbené. Bankéři jsou stále společenskými vyvrheli, jichž si veřejnost váží stejně málo jako drogových dealerů nebo novinářů. Lidé jim spílají, když prodělávají, a napadají je, když vydělávají. Z pohledu bank a jejich akcionářů to vypadá, že oni budou vždy ti špatní. Když se tedy nyní banky navracejí k ziskovosti, začali politici v Severní Americe i Evropě znovu hovořit o nových daních, které by tyto zisky sebraly ve prospěch daňových poplatníků, jejichž podpora udržela banky na vrcholu krize nad vodou.

Je to obrovský kontrast oproti postavení finančního sektoru v předchozích třech desetiletích. Od konce 70. let až do roku 2007 rostl finanční sektor mnohem rychleji než reálná ekonomika. V roce 1980 činila finanční aktiva – akcie, dluhopisy a bankovní vklady – v rozvinutých ekonomikách dohromady kolem 100% HDP. Do roku 2007 se toto číslo v USA, Velké Británii a Japonsku zvýšilo na více než 400%.

Objem úvěrů vyjádřený jako procento HDP během tohoto období rychle rostl, až nakonec přesáhl 300%. Zisky finančních prostředníků, které v 70. letech činily v průměru asi 1,5% zisků celé ekonomiky, dosáhly v roce 2008 ve Velké Británii hodnoty 15%. V USA představovaly bankovní zisky ještě vyšší podíl na celkovém profitu.