40

Po Paříži

NEW YORK – Pařížské útoky spáchané jedinci spojovanými s Islámským státem, jež přišly těsně po pumových útocích v Bejrútu a sestřelení ruského letadla nad Sinajským poloostrovem, jen zdůrazňují skutečnost, že teroristická hrozba vstoupila do nové a ještě nebezpečnější fáze. Proč přesně se Islámský stát rozhodl uskutečnit útoky právě nyní, je předmětem dohadů; docela dobře to může být tak, že se globalizuje, aby si vynahradil nedávné ztráty území v Iráku. Bez ohledu na zdůvodnění je ovšem jisté, že pádná reakce je v dané situaci opodstatněná.

Problém, který představuje Islámský stát, volá dokonce po několika reakcích, poněvadž žádná jediná politika se nejeví jako dostatečná. Zapotřebí bude mnohočetné úsilí v řadě různých oblastí.

Jedna oblast je vojenská. Intenzivnější útoky ze vzduchu proti vojenským cílům, ropným a plynárenským kapacitám i vedoucím představitelům Islámského státu jsou klíčové. Žádná letecká síla však sama o sobě výsledek nezajistí. Má-li dojít k zabrání a udržení území, je zapotřebí výrazná vojenská složka.

Na vybudování partnerské pozemní síly na zelené louce bohužel není čas. Tyto pokusy byly neúspěšné a arabské státy nejsou schopné či ochotné takovou silou být. Irácká armáda na tento úkol nestačí a milice podporované Íránem situaci jen zhoršují.