0

Až vyprší Kjótský protokol

Úmluva Kjótského protokolu právě začala platit pro 126 států, které se k ní připojily. Je na čase, aby se během rozhovorů o tom co dělat, až úmluva v roce 2012 vyprší, začalo přemýšlet, jak angažovat všechny státy, včetně velkých producentů emisí. Právě to učinila Evropská komise, když nedávno vytvořila první strategii pro období po Kjótském protokolu, kterou bude v březnu diskutovat Evropská rada.

Ačkoliv Kjótský protokol představuje jen mírné snížení uhlíkových emisí v průmyslových zemích – mezi lety 2008 a 2012 o 5,2% oproti úrovni z roku 1990, přičemž jednotlivé země mají různé cíle –, lze tak skutečně pokročit jak v úsilí o dosažení udržitelnosti rozvoje, tak při ochraně planety.

Erdogan

Whither Turkey?

Sinan Ülgen engages the views of Carl Bildt, Dani Rodrik, Marietje Schaake, and others on the future of one of the world’s most strategically important countries in the aftermath of July’s failed coup.

Nejprve ale všechny země musí zohlednit problematiku klimatu při plánování politik a zlepšit výkon vlády v klíčových sektorech, jako je energetika, infrastruktura a doprava. Jinými slovy, musíme jednat v souladu s poznáním, že změna klimatu a její dopady na obyvatele bohatých i chudých zemí nadále ohrožují globální bezpečnost.

Dlouhodobý přístup bude nakonec pravděpodobně zahrnovat systém založený na pravidlech, soustavu pobídek a investice do změny technologií. Čím dál větší měrou si začneme uvědomovat, že adaptace na národní úrovni je zásadní záležitostí, která potřebuje odpovídající finanční zajištění. Zaměřovat se na dopady změny klimatu a na snižování emisí by se nemělo vzájemně vylučovat, nýbrž doplňovat.

Pohled do budoucnosti na svět po Kjótu nám dává příležitost začít nový dialog a vidět nové možnosti ve věci změny klimatu. Státy by mohly společně stanovit ambicióznější cíl omezování dlouhodobé změny teploty na Zemi a pak jednotlivým zemím přidělit emisní práva takovým způsobem, který by nakonec teplotní přírůstky snížil na přijatelnou úroveň. To by vyžadovalo navýšení investic do výzkumu a vývoje v oblasti energií, jež by přinesly zlepšení technologií – což je proces, který je nezbytné podpořit silnějším partnerstvím mezi veřejným a soukromým sektorem.

Bohaté země, ač tvoří jen 15% světové populace, byly dosud zodpovědné za víc než 75% globálních emisí oxidu uhličitého (CO2), tedy většinu škod na životním prostředí. Nejzranitelnější jsou však rozvojové země – a tedy chudí lidé. Je nerealistické žádat od chudých zemí, kde víc než 1,6 miliard lidí nemá přístup k čisté energii ani k technologiím, aby náklady spojené s tolik potřebnou technologickou změnou nesly právě ony.

Světová banka ve spolupráci s partnery podporuje finanční strategie, jež mají rozvojovým zemím pomoci uhradit výlohy způsobované změnou klimatu. K dnešku bylo na programy související se změnou klimatu vyčleněno přes jednu miliardu USD v grantech Globálního fondu pro životní prostředí (GEF), společně s osmi miliardami USD v rámci spolufinancování.

Třebaže regulační mechanismy Kjótského protokolu i Evropského programu obchodování s emisemi přispěly ke vzniku nového trhu pro obchod s uhlíkem, zainteresované strany dnes znepokojuje nejbližší budoucnost. Bez regulačního rámce pro období po roce 2012 se naděje na zahájení projektových transakcí do roku 2006 až 2007 vytratí.

Vzhledem k dlouhé realizační lhůtě mezi přípravou projektu a prvními přínosy snížení emisí mají tvůrci projektů na svou činnost jen několik let, než za současných okolností přestanou platby za uhlík smysluplně přispívat k financování projektů. Vyvíjet projekty v oblasti infrastruktury je dlouhodobý proces, který vyžaduje 3 až 7 sedm, aby byl čas na stanovení záměru, získání povolení, zajištění financí, realizaci výstavby a konečně první certifikaci snížení uhlíkových emisí.

Projekty tudíž musí být uvedeny do praxe nejpozději do roku 2007. Světová banka pomáhá se zajišťováním uhlíkových finančních prostředků, neboť jde o životaschopný rozvojový prostředek, a usnadňuje začlenění soukromého sektoru na tento trh. Banka se zaměřuje na zastupování zájmů zemí, které od ní získaly půjčky, a pomáhá jim nacházet aktiva pro obchodování s uhlíkem v souladu s jejich vlastními prioritami.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Avšak bez závazku vlád, že budou omezovat emise skleníkových plynů i po roce 2012, zůstane uhlíkový trh nejistý a soukromý sektor – pro úspěch trhu nepostradatelný – na něm jen stěží významnějším a trvalejším způsobem posílí svou účast. V nedávné anketě, provedené s podporou Světové banky mezi firmami se zájmem o uhlíkové peníze, jen jeden z pěti respondentů prohlásil, že má zájem o nákup snížení emisí na období po roce 2012.

Právě teď máme šanci pohlédnout vpřed a získat globální obec – bez výjimek, byť s odstupňovanou odpovědností – pro směřování k bezpečnějšímu světu, který se vyhne děsivým rizikům degradace životního prostředí a sociálního střetu, jež v sobě ukrývá nečinnost.