0

Až vyprší Kjótský protokol

Úmluva Kjótského protokolu právě začala platit pro 126 států, které se k ní připojily. Je na čase, aby se během rozhovorů o tom co dělat, až úmluva v roce 2012 vyprší, začalo přemýšlet, jak angažovat všechny státy, včetně velkých producentů emisí. Právě to učinila Evropská komise, když nedávno vytvořila první strategii pro období po Kjótském protokolu, kterou bude v březnu diskutovat Evropská rada.

Ačkoliv Kjótský protokol představuje jen mírné snížení uhlíkových emisí v průmyslových zemích – mezi lety 2008 a 2012 o 5,2% oproti úrovni z roku 1990, přičemž jednotlivé země mají různé cíle –, lze tak skutečně pokročit jak v úsilí o dosažení udržitelnosti rozvoje, tak při ochraně planety.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Nejprve ale všechny země musí zohlednit problematiku klimatu při plánování politik a zlepšit výkon vlády v klíčových sektorech, jako je energetika, infrastruktura a doprava. Jinými slovy, musíme jednat v souladu s poznáním, že změna klimatu a její dopady na obyvatele bohatých i chudých zemí nadále ohrožují globální bezpečnost.

Dlouhodobý přístup bude nakonec pravděpodobně zahrnovat systém založený na pravidlech, soustavu pobídek a investice do změny technologií. Čím dál větší měrou si začneme uvědomovat, že adaptace na národní úrovni je zásadní záležitostí, která potřebuje odpovídající finanční zajištění. Zaměřovat se na dopady změny klimatu a na snižování emisí by se nemělo vzájemně vylučovat, nýbrž doplňovat.

Pohled do budoucnosti na svět po Kjótu nám dává příležitost začít nový dialog a vidět nové možnosti ve věci změny klimatu. Státy by mohly společně stanovit ambicióznější cíl omezování dlouhodobé změny teploty na Zemi a pak jednotlivým zemím přidělit emisní práva takovým způsobem, který by nakonec teplotní přírůstky snížil na přijatelnou úroveň. To by vyžadovalo navýšení investic do výzkumu a vývoje v oblasti energií, jež by přinesly zlepšení technologií – což je proces, který je nezbytné podpořit silnějším partnerstvím mezi veřejným a soukromým sektorem.

Bohaté země, ač tvoří jen 15% světové populace, byly dosud zodpovědné za víc než 75% globálních emisí oxidu uhličitého (CO2), tedy většinu škod na životním prostředí. Nejzranitelnější jsou však rozvojové země – a tedy chudí lidé. Je nerealistické žádat od chudých zemí, kde víc než 1,6 miliard lidí nemá přístup k čisté energii ani k technologiím, aby náklady spojené s tolik potřebnou technologickou změnou nesly právě ony.

Světová banka ve spolupráci s partnery podporuje finanční strategie, jež mají rozvojovým zemím pomoci uhradit výlohy způsobované změnou klimatu. K dnešku bylo na programy související se změnou klimatu vyčleněno přes jednu miliardu USD v grantech Globálního fondu pro životní prostředí (GEF), společně s osmi miliardami USD v rámci spolufinancování.

Třebaže regulační mechanismy Kjótského protokolu i Evropského programu obchodování s emisemi přispěly ke vzniku nového trhu pro obchod s uhlíkem, zainteresované strany dnes znepokojuje nejbližší budoucnost. Bez regulačního rámce pro období po roce 2012 se naděje na zahájení projektových transakcí do roku 2006 až 2007 vytratí.

Vzhledem k dlouhé realizační lhůtě mezi přípravou projektu a prvními přínosy snížení emisí mají tvůrci projektů na svou činnost jen několik let, než za současných okolností přestanou platby za uhlík smysluplně přispívat k financování projektů. Vyvíjet projekty v oblasti infrastruktury je dlouhodobý proces, který vyžaduje 3 až 7 sedm, aby byl čas na stanovení záměru, získání povolení, zajištění financí, realizaci výstavby a konečně první certifikaci snížení uhlíkových emisí.

Projekty tudíž musí být uvedeny do praxe nejpozději do roku 2007. Světová banka pomáhá se zajišťováním uhlíkových finančních prostředků, neboť jde o životaschopný rozvojový prostředek, a usnadňuje začlenění soukromého sektoru na tento trh. Banka se zaměřuje na zastupování zájmů zemí, které od ní získaly půjčky, a pomáhá jim nacházet aktiva pro obchodování s uhlíkem v souladu s jejich vlastními prioritami.

Fake news or real views Learn More

Avšak bez závazku vlád, že budou omezovat emise skleníkových plynů i po roce 2012, zůstane uhlíkový trh nejistý a soukromý sektor – pro úspěch trhu nepostradatelný – na něm jen stěží významnějším a trvalejším způsobem posílí svou účast. V nedávné anketě, provedené s podporou Světové banky mezi firmami se zájmem o uhlíkové peníze, jen jeden z pěti respondentů prohlásil, že má zájem o nákup snížení emisí na období po roce 2012.

Právě teď máme šanci pohlédnout vpřed a získat globální obec – bez výjimek, byť s odstupňovanou odpovědností – pro směřování k bezpečnějšímu světu, který se vyhne děsivým rizikům degradace životního prostředí a sociálního střetu, jež v sobě ukrývá nečinnost.