0

Investujme do afrických edukátorů

JOHANNESBURG – Zkvalitňování vzdělání je všude na světě pomalý, náročný a dlouhodobý proces, přičemž nikde to neplatí více než v Africe, kde tvrdé ekonomické překážky často brání trvalým investicím do lidského kapitálu. Lidé pracující ve vzdělávacím sektoru na tomto kontinentu proto musí hledat řešení, která jsou rychlejší, levnější a lze je rozšiřovat.

Ukazuje se však, že pohodlná řešení bývají až příliš často krátkozraká a nedokážou zapojit místní lídry, kteří drží klíč k hospodářskému a sociálnímu pokroku. Hlasy zdola, jež vyjadřují bezprostřední zkušenosti s řešením problémů daných komunit, mnohdy zůstávají bez povšimnutí.

Na summitu globálních lídrů skupiny G20, který tento týden probíhá v Hamburku, se dostane do popředí nové partnerství G20-Afrika. Ti, kdo chtějí pomoci Africe, by se však měli jednoznačně zaměřit na samotné základy pomoci a rozvoje – a to znamená investovat do místního vedení.

Nejlépe financovanými humanitárními organizacemi v Africe jsou bohužel často ty, které řídí lidé ze Západu, případně Afričané s rozsáhlými vazbami na Západ. Nedávno jsem mluvila s několika podnikateli, kteří mají indicie, že africké organizace se spoluzakladatelem ze Západu vyberou více než dvojnásobek prostředků oproti organizacím vedeným Afričany. Tyto finanční předsudky jsou patrné i jinde, což prohlubuje nedostatek místních talentů.

Tato prozápadní zaujatost by měla znepokojovat každého, kdo pracuje na budování lepších komunit pro naše děti. Pokud jde o řešení sociálních otázek – ať už jde o nerovnost ve vzdělání, chudobu či diskriminaci –, jsou nejzapálenější ti, kdo mají bezprostřední znalosti problematiky, kterou se snaží řešit. Osobní zkušenosti jsou nejlepším způsobem, jak vytvořit hybatele změn, neboť právě na nich stojí dlouhodobé a osobní investice lidí do demontáže systémů prohlubujících nerovnost a nespravedlnost.

Jak by to vypadalo, kdyby tahouni reformy těchto systémů pocházeli přímo z komunit, které ji nejvíce potřebují? Některé organizace už dávají na tuto otázku odpověď.

Více než 12 000 lidí se přihlásilo ke vstupu do národní organizace Teach For Nigeria, která rekrutuje, školí a umísťuje mladé učitele do vysoce potřebných škol. Program, který je koncipovaný jako nadace, vybere z nejlepších nigerijských absolventů univerzit a profesionálů necelých 60 kandidátů nejen proto, aby z nich udělal skvělé učitele, ale také aby posílil příští generaci sociálních podnikatelů odhodlaných bojovat s nerovností a silně provázaných s místními aktivitami, které v komunitách napříč jejich vlastí probíhají už dnes.

Po dvouleté pedagogické praxi, jež začíná v září, se tito nadějní lídři připojí k celosvětovému hnutí více než 55 000 lidí z více než 40 zemí, kteří tento program dokončili – včetně 30 členů, kteří už tvrdě pracují „o dům dál“ v programu Teach for Ghana. Tomuto silnému uskupení hybatelů změny říkáme „kolektivní vedení“ a věříme, že je to jediný způsob, jak zajistit pozitivní a trvalé změny.

Nedostatečné investice do iniciativ vedených místními lidmi představují jednu ze dvou oblastí, v nichž nedokážeme zajistit cesty k řešení pro lidi, kteří jsou nejhůře postiženi nerovností. Druhou oblastí je neschopnost investovat do dětí. V Ugandě 70% dětí nedokončí základní školu. Primární vzdělání je přitom základem naší celoživotní schopnosti analyzovat informace, předkládat nápady a názory a přetvářet svět kolem sebe. Přesto v mnoha afrických komunitách nedokážeme do budování těchto základů investovat.

Úroveň dosaženého vzdělání je po celém kontinentu ostře rozvrstvená: zatímco v případě nejbohatších rodin dokončí základní školu 82% dětí, u dětí z nejchudších rodin je to pouhých 28%. Mají-li budoucnost kontinentu utvářet nebo spoluutvářet ti, kdo najakutněji pocítili jeho problémy, pak jsou programy typu Teach for Nigeria a Teach for Ghana nezbytné.

Zkuste si představit, čeho by se dalo dosáhnout, kdyby se úsilí o umísťování rekrutů z okolí do nízkopříjmových škol rozšířilo. Zkuste si představit, kolik příležitostí k řešení problémů místních dětí a rodin by se dalo vytvořit, a potenciálně tak ovlivnit životy statisíců dětí, které by se zároveň podněcovaly ke kritickému myšlení a k řešení problémů ve světě kolem nich.

Někteří lidé tvrdí, že vzdělání je k ničemu, pokud absolventi neseženou práci; tvorba pracovních míst v Africe bude na summitu G20 skutečně představovat důležité diskusní téma. Ačkoliv jsou však investice do rozvoje podnikání a tvorby pracovních míst klíčové pro ekonomickou vitalitu a růst, bez vzdělané pracovní síly není takový vývoj možný. Robustní trh práce předpokládá dostatečný počet kvalifikovaných pracovníků, kteří obsadí dostupná pracovní místa. V subsaharské Africe však jen 58% dětí dokončí základní školu.

Až tedy budou lídři zemí skupiny G20 diskutovat o nových strategiích hospodářského rozvoje pro Afriku, měli by se zaměřit na investice do vzdělání. A co je ještě důležitější, měli by se snažit zajistit, aby se zdroje dostaly k těm, kdo se opírají o místní vedení a inovace. Čtvrtý cíl trvale udržitelného rozvoje – zajistit do roku 2030 spravedlivé a inkluzivní vzdělání pro všechny – je dosažitelný, avšak pouze v případě, že řešení budou přicházet zdola nahoru, tedy od Afričanů, kteří na nich mají největší zájem.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.