LAGOS – Africkému vzestupu hrozí škobrtnutí. Po letech, během nichž ekonomika kontinentu rostla průměrným ročním tempem ve výši 5 %, vzniká riziko, že nejistota, stlačené ceny komodit a rozechvělé externí poměry podkopou desítky let tolik potřebného pokroku. Zajistit bohatství a prosperitu obyvatel kontinentu nebude snadné, ale nabízí se mnohé, co tvůrci politik mohou udělat, aby Afriku navedli zpět na vzestupnou trajektorii.
V prvé řadě tvůrci politik musí zabezpečit financování nezbytné k uskutečňování udržitelného rozvoje v nejistém globálním prostředí. Světová banka odhaduje, že Afrika bude jen na financování infrastruktury potřebovat nejméně 93 miliard dolarů ročně. Udržitelná infrastruktura přátelská ke klimatu bude stát ještě víc. Dokud však bude přetrvávat slabý globální růst, Afričané se nemohou spolehnout, že vyspělé země v úplnosti dodrží závazky, jejichž smyslem je přispět k dosažení Cílů udržitelného rozvoje.
Afrika si musí bezodkladně vytvořit vlastní zdroje. Začít je třeba bezmála zdvojnásobením příjmů z daní. Ty napříč subsaharskou Afrikou tvoří necelou pětinu HDP, oproti více než třetině v zemích OECD. V této oblasti je tedy velký prostor pro zlepšení. Například Ghana v letech 1990 až 2004 reformovala svou daňovou soustavu a zvýšila příjmy z 11 % na 22 % HDP. Je třeba přiznat, že takový pokrok je náročný; v Nigérii jsme rozpoznali příležitost ke zvýšení neropných příjmů z daní, ale dalo nám hodně práce jí využít.
Dalším rezervoárem domácích zdrojů je zhruba 380 miliard dolarů penzijních aktiv, jež drží pouhých deset afrických zemí. Tvůrci politik by měli tyto značné sumy pákově využít.
Zároveň budou africké země muset najít způsob jak rozšířit pestrost svých ekonomik. Diverzifikace vyžaduje investice do budoucnosti, ve formě vzdělávání a dobře plánované infrastruktury, včetně telekomunikační, elektrické, silniční, železniční a vodovodní.
Je možné držet se řady vzorů: jako ekonomiky, které se dokázaly transformovat, Afričané obdivují Dubaj, Singapur, Thajsko, Malajsii, Mexiko, Indonésii a Jižní Koreu. Například Dubaj se na budoucnost bez ropy začala chystat už před třemi desítkami let. Vláda krok za krokem uskutečnila transformaci země na ekonomiku služeb, přičemž zajistila infrastrukturu a pobídky nezbytné k budování finančních služeb, cestovního ruchu, lékařských služeb, realit, médií, umění a kultury. Neméně inspirativní jsou Jižní Korea a Singapur, které neměly mnoho přírodních zdrojů, o něž by se mohly opřít.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Tajemstvím úspěchu těchto zemí jsou houževnatě soustředění vůdci, ať už pevně usazení, ale mírní diktátoři, anebo demokraticky volení politici se společnou vizí široce sdílené ekonomiky. Subsaharské Africe se nabízí cesty k diverzifikovanému růstu, jež mnozí z těchto průkopníků využít nemohli: zemědělství a agroprůmysl s přidanou hodnotou, zpracování nerostných surovin, petrochemické komplexy, výroba zboží dlouhodobé spotřeby a spotřebního zboží, cestovní ruch a zábava a vznikající sektor informačních technologií.
Až se opatření nezbytná pro diverzifikaci budou zavádět, tvůrci politik se musí ujistit, že hospodářský růst, který přinášejí, vytváří pracovní místa. Bohužel ne vždy tomu tak doposud bylo. Značná část růstu v poslední době byla ku prospěchu úzké skupiny a mnohé opomíjela – především mladé lidi a ženy. V letech 2006 až 2013 v mnoha nejdůležitějších ekonomikách kontinentu, včetně Jižní Afriky, Nigérie, Ghany, Tanzanie a Rwandy, vzrostla nerovnost.
Právě to byly výzvy, které jsme v Nigérii začínali řešit, když jsem byla ministryní financí. Věděli jsme, že je nezbytné nejen růst zabezpečit, ale také zvýšit jeho kvalitu.
Za tím účelem tvůrci politik musí zajistit, aby se růst promítl do všech sektorů, které vytvářejí pracovní místa, kupříkladu do zemědělství. Také může být zapotřebí přerozdělovat příjmy a upevňovat sítě sociálního zabezpečení s cílem lépe chránit osoby na spodních příčkách ekonomického žebříčku.
Stěžejní bude vytvořit soulad mezi dovednostmi a pracovními příležitostmi. Zhruba 70 % africké populace je mladší 30 let. Na kontinentu přitom žije polovina všech dětí světa ve věku žáků základní školy, jimž je upřena příležitost studovat. Významnou prioritou musí být poskytnout africkým dětem základní dovednosti v oblasti čtení, psaní a techniky, jakož i učňovskou, odbornou a podnikatelskou výuku.
Dále je třeba posílit chatrné zdravotnické soustavy, aby se potlačily endemické choroby podlamující produktivitu, například malárie, a také zlepšit připravenost na vzplanutí smrtelných epidemií. V sázce je hodně. Světová banka odhaduje, že epidemie eboly ztenčila ekonomiky Sierry Leone, Guineje a Libérie o 16 %.
Jelikož světové hospodářství se zadrhává, africké země budou muset rozvíjet vzájemný obchod. Africké zboží a služby tvořily v roce 2013 jen 16 % obchodu na kontinentu a pouze něco přes 3 % světového obchodu. Jeden problém tkví v tom, že většina afrických zemí produkuje tentýž typ komodit a obchoduje s velmi malou přidanou hodnotou. Tvůrci politik musí pobídnout k větší specializaci; diferencované zboží a služby přidají hodnotu a zvýší objem obchodu.
Další překážku pro vnitroafrický obchod představuje logistika. Zlepšením propojenosti mezi zeměmi a omezením byrokratických složitostí a administrativních výdajů musí tvůrci politik usnadnit pohyb zboží přes hranice. Například silniční poplatky napříč Afrikou se odhadují na 0,05-0,13 dolaru na tunokilometr, oproti průměru ve výši 0,01-0,05 ve všech rozvojových zemích.
Železniční projekt Rift Valley Railway, který nakonec propojí Mombasu na keňském pobřeží s ugandskou Kampalou, je dobrým příkladem přínosů, jež by investice do dopravy mohly poskytnout. Africká rozvojová banka odhaduje, že zdvojnásobí objem ochodu mezi oběma zeměmi, přičemž mezní náklady sníží o 30 %.
Při uskutečňování těchto investic tvůrci politik nesmí zapomínat, že značná část nedávného afrického růstu se dostavila díky dobrým makroekonomickým politikám a rozumnému hospodářskému řízení. K rozšíření vzestupu kontinentu bude nutné posílit jeho ekonomické fundamenty.
K tomu je zapotřebí zajistit v ekonomice správné nastavení cen, počínaje směnným kurzem. Některé země sice mohou potřebovat přechodnou regulaci, aby potlačily ničivé odlivy kapitálu, ale obecně by tvůrci politik měli usilovat o tržní směnný kurz a pevný plán řízení inflace, dluhu, devizových rezerv, běžných účtů a fiskálních bilancí.
Afrika má obrovský potenciál. Má dobré podmínky pro vytvoření diverzifikovaných ekonomik založených na nízkouhlíkové, udržitelné infrastruktuře. Tvůrci politik ale nesmí předpokládat, že africký vzestup bude pokračovat sám od sebe. Musí učinit potřebné kroky, aby jeho další pokračování zajistili.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Iran’s mass ballistic missile and drone attack on Israel last week raised anew the specter of a widening Middle East war that draws in Iran and its proxies, as well as Western countries like the United States. The urgent need to defuse tensions – starting by ending Israel’s war in Gaza and pursuing a lasting political solution to the Israeli-Palestinian conflict – is obvious, but can it be done?
The most successful development stories almost always involve major shifts in the sources of economic growth, which in turn allow economies to reinvent themselves out of necessity or by design. In China, the interplay of mounting external pressures, lagging household consumption, and falling productivity will increasingly shape China’s policy choices in the years ahead.
explains why the Chinese authorities should switch to a consumption- and productivity-led growth model.
Designing a progressive anti-violence strategy that delivers the safety for which a huge share of Latin Americans crave is perhaps the most difficult challenge facing many of the region’s governments. But it is also the most important.
urge the region’s progressives to start treating security as an essential component of social protection.
LAGOS – Africkému vzestupu hrozí škobrtnutí. Po letech, během nichž ekonomika kontinentu rostla průměrným ročním tempem ve výši 5 %, vzniká riziko, že nejistota, stlačené ceny komodit a rozechvělé externí poměry podkopou desítky let tolik potřebného pokroku. Zajistit bohatství a prosperitu obyvatel kontinentu nebude snadné, ale nabízí se mnohé, co tvůrci politik mohou udělat, aby Afriku navedli zpět na vzestupnou trajektorii.
V prvé řadě tvůrci politik musí zabezpečit financování nezbytné k uskutečňování udržitelného rozvoje v nejistém globálním prostředí. Světová banka odhaduje, že Afrika bude jen na financování infrastruktury potřebovat nejméně 93 miliard dolarů ročně. Udržitelná infrastruktura přátelská ke klimatu bude stát ještě víc. Dokud však bude přetrvávat slabý globální růst, Afričané se nemohou spolehnout, že vyspělé země v úplnosti dodrží závazky, jejichž smyslem je přispět k dosažení Cílů udržitelného rozvoje.
Afrika si musí bezodkladně vytvořit vlastní zdroje. Začít je třeba bezmála zdvojnásobením příjmů z daní. Ty napříč subsaharskou Afrikou tvoří necelou pětinu HDP, oproti více než třetině v zemích OECD. V této oblasti je tedy velký prostor pro zlepšení. Například Ghana v letech 1990 až 2004 reformovala svou daňovou soustavu a zvýšila příjmy z 11 % na 22 % HDP. Je třeba přiznat, že takový pokrok je náročný; v Nigérii jsme rozpoznali příležitost ke zvýšení neropných příjmů z daní, ale dalo nám hodně práce jí využít.
Dalším rezervoárem domácích zdrojů je zhruba 380 miliard dolarů penzijních aktiv, jež drží pouhých deset afrických zemí. Tvůrci politik by měli tyto značné sumy pákově využít.
Zároveň budou africké země muset najít způsob jak rozšířit pestrost svých ekonomik. Diverzifikace vyžaduje investice do budoucnosti, ve formě vzdělávání a dobře plánované infrastruktury, včetně telekomunikační, elektrické, silniční, železniční a vodovodní.
Je možné držet se řady vzorů: jako ekonomiky, které se dokázaly transformovat, Afričané obdivují Dubaj, Singapur, Thajsko, Malajsii, Mexiko, Indonésii a Jižní Koreu. Například Dubaj se na budoucnost bez ropy začala chystat už před třemi desítkami let. Vláda krok za krokem uskutečnila transformaci země na ekonomiku služeb, přičemž zajistila infrastrukturu a pobídky nezbytné k budování finančních služeb, cestovního ruchu, lékařských služeb, realit, médií, umění a kultury. Neméně inspirativní jsou Jižní Korea a Singapur, které neměly mnoho přírodních zdrojů, o něž by se mohly opřít.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Tajemstvím úspěchu těchto zemí jsou houževnatě soustředění vůdci, ať už pevně usazení, ale mírní diktátoři, anebo demokraticky volení politici se společnou vizí široce sdílené ekonomiky. Subsaharské Africe se nabízí cesty k diverzifikovanému růstu, jež mnozí z těchto průkopníků využít nemohli: zemědělství a agroprůmysl s přidanou hodnotou, zpracování nerostných surovin, petrochemické komplexy, výroba zboží dlouhodobé spotřeby a spotřebního zboží, cestovní ruch a zábava a vznikající sektor informačních technologií.
Až se opatření nezbytná pro diverzifikaci budou zavádět, tvůrci politik se musí ujistit, že hospodářský růst, který přinášejí, vytváří pracovní místa. Bohužel ne vždy tomu tak doposud bylo. Značná část růstu v poslední době byla ku prospěchu úzké skupiny a mnohé opomíjela – především mladé lidi a ženy. V letech 2006 až 2013 v mnoha nejdůležitějších ekonomikách kontinentu, včetně Jižní Afriky, Nigérie, Ghany, Tanzanie a Rwandy, vzrostla nerovnost.
Právě to byly výzvy, které jsme v Nigérii začínali řešit, když jsem byla ministryní financí. Věděli jsme, že je nezbytné nejen růst zabezpečit, ale také zvýšit jeho kvalitu.
Za tím účelem tvůrci politik musí zajistit, aby se růst promítl do všech sektorů, které vytvářejí pracovní místa, kupříkladu do zemědělství. Také může být zapotřebí přerozdělovat příjmy a upevňovat sítě sociálního zabezpečení s cílem lépe chránit osoby na spodních příčkách ekonomického žebříčku.
Stěžejní bude vytvořit soulad mezi dovednostmi a pracovními příležitostmi. Zhruba 70 % africké populace je mladší 30 let. Na kontinentu přitom žije polovina všech dětí světa ve věku žáků základní školy, jimž je upřena příležitost studovat. Významnou prioritou musí být poskytnout africkým dětem základní dovednosti v oblasti čtení, psaní a techniky, jakož i učňovskou, odbornou a podnikatelskou výuku.
Dále je třeba posílit chatrné zdravotnické soustavy, aby se potlačily endemické choroby podlamující produktivitu, například malárie, a také zlepšit připravenost na vzplanutí smrtelných epidemií. V sázce je hodně. Světová banka odhaduje, že epidemie eboly ztenčila ekonomiky Sierry Leone, Guineje a Libérie o 16 %.
Jelikož světové hospodářství se zadrhává, africké země budou muset rozvíjet vzájemný obchod. Africké zboží a služby tvořily v roce 2013 jen 16 % obchodu na kontinentu a pouze něco přes 3 % světového obchodu. Jeden problém tkví v tom, že většina afrických zemí produkuje tentýž typ komodit a obchoduje s velmi malou přidanou hodnotou. Tvůrci politik musí pobídnout k větší specializaci; diferencované zboží a služby přidají hodnotu a zvýší objem obchodu.
Další překážku pro vnitroafrický obchod představuje logistika. Zlepšením propojenosti mezi zeměmi a omezením byrokratických složitostí a administrativních výdajů musí tvůrci politik usnadnit pohyb zboží přes hranice. Například silniční poplatky napříč Afrikou se odhadují na 0,05-0,13 dolaru na tunokilometr, oproti průměru ve výši 0,01-0,05 ve všech rozvojových zemích.
Železniční projekt Rift Valley Railway, který nakonec propojí Mombasu na keňském pobřeží s ugandskou Kampalou, je dobrým příkladem přínosů, jež by investice do dopravy mohly poskytnout. Africká rozvojová banka odhaduje, že zdvojnásobí objem ochodu mezi oběma zeměmi, přičemž mezní náklady sníží o 30 %.
Při uskutečňování těchto investic tvůrci politik nesmí zapomínat, že značná část nedávného afrického růstu se dostavila díky dobrým makroekonomickým politikám a rozumnému hospodářskému řízení. K rozšíření vzestupu kontinentu bude nutné posílit jeho ekonomické fundamenty.
K tomu je zapotřebí zajistit v ekonomice správné nastavení cen, počínaje směnným kurzem. Některé země sice mohou potřebovat přechodnou regulaci, aby potlačily ničivé odlivy kapitálu, ale obecně by tvůrci politik měli usilovat o tržní směnný kurz a pevný plán řízení inflace, dluhu, devizových rezerv, běžných účtů a fiskálních bilancí.
Afrika má obrovský potenciál. Má dobré podmínky pro vytvoření diverzifikovaných ekonomik založených na nízkouhlíkové, udržitelné infrastruktuře. Tvůrci politik ale nesmí předpokládat, že africký vzestup bude pokračovat sám od sebe. Musí učinit potřebné kroky, aby jeho další pokračování zajistili.
Z angličtiny přeložil David Daduč