Andrew Caballero-Reynolds/Getty Images

Dostupnost zdravotní péče nesmí přehlížet africké seniory

DAR ES-SALAAM – Mojí babičce je 76 let a mému dědečkovi 83 let. Prožili spolu plodný život, pěstovali plodiny a pásli dobytek v zapadlé horské vísce na jihozápadě Ugandy. Kdykoli však na ně myslím, žasnu víc nad jejich pevným zdravím než nad jejich tvrdou prací.

Kdykoli moji prarodiče potřebují lékařskou péči, vzhledem k odlehlosti obce musí ujet 25 mil na motocyklech boda-boda do nejbližší nemocnice a za zpáteční cestu zaplatit kolem 50 000 ugandských šilinků (asi 13 dolarů). Jelikož byli nedávno kvůli věku vyškrtnuti ze zdravotního pojištění, musí dát další peníze za samotné ošetření. Jinými slovy návštěva u lékaře je pro mé prarodiče – a mnoho starších Afričanů – náročná, nákladná a velice vzácná.

Experti na mezinárodní rozvoj jsou dostupností zdravotní péče posedlí. Představitelé desítek zemí v květnu na každoročním Světovém zdravotnickém shromážděníSvětové zdravotnické organizace debatovali, jak dosáhnout všeobecné dostupnosti zdravotní péče prostřednictvím Cílů udržitelného rozvoje Organizace spojených národů. Většina pozornosti se ovšem soustředila na matky, novorozence a děti; starší obyvatelé rozvojových zemí byli do značné míry přehlíženi. Nebude-li se toto opomenutí řešit, zůstane rostoucí podíl populace bez přístupu k finančně dostupné zdravotní péči.

Podle Světové banky očekávaná délka dožití v subsaharské Africe v posledních desetiletích vytrvale stoupá, z pouhých 40 let v roce 1960 až na současných 60 let. Bude-li trend pokračovat, počet Afričanů, kteří přežijí své 60. narozeniny, se do roku 2050 víc než zdvojnásobí. To je samozřejmě dobrá zpráva; dlouhověkost je klíčovým ukazatelem lidského rozvoje. Boom afrických seniorů bude ale katastrofou, pokud bude delší život znamenat život v nemoci z důvodu nedostatečné zdravotní péče.

V Ugandě mnohým zdravotnickým centrům na venkově schází personál, zásoby a infrastruktura k uspokojení potřeb starších pacientů. Malé kliniky obvykle posílají své nejstarší pacienty do nejbližší velké nemocnice, která je často mnoho mil daleko. Cestovat na motocyklu v náročném terénu může škodit zdravotnímu stavu; když ale není jiné východisko, churavý člověk si musí vybrat mezi kodrcavou jízdou na zadním sedadle motocyklu a upuštěním od léčby.

Stěží lze vinit ty, kdo zvolí druhou možnost. Podle zprávy vypracované roku 2010 lékaři z Národní referenční nemocnice Mulago v Kampale jsou ugandské boda-boda hlavní příčinou úrazů souvisejících se silniční dopravou. Během sledovaného období v této nemocnici tvořili pasažéři motocyklů 41 % z 1500 případů traumat a úrazy osob cestujících na motocyklu spolykaly 62,5 % rozpočtu nemocnice na chirurgii. Vzhledem k nebezpečnosti cestování není divu, že se moji prarodiče zdráhají vyhledat lékařskou péči.

Subscribe now

Exclusive explainers, thematic deep dives, interviews with world leaders, and our Year Ahead magazine. Choose an On Point experience that’s right for you.

Learn More

Největší překážkou pro zdravotní péči v Ugandě – stejně jako všude jinde – jsou samozřejmě peníze. Vědci na univerzitě Makerere v roce 2015 zjistili, že o tom, jaký přístup mají starší lidé ke zdravotnickým službám a jak jich využívají, rozhoduje především příjem domácnosti. Situace se podobá Spojeným státům, kde průměrné roční náklady na zdravotní péči rostou už desítky let. Jenže zatímco v USA se starší pacienti mohou obrátit na Medicare (program, který v roce 2017 tvořil 15 % federálních výdajů), seniorům ve většině afrických zemí se dostává nižší vládní podpory.

Nedostatek vyhrazených prostředků ovšem neznamená, že afričtí vůdci musí své starší voliče přehlížet. Spojováním služeb péče o seniory se stávajícími programy lze zdravotní přínosy rozšířit na špatně obslouženou populaci.

Například iniciativy zaměřené na jeden sektor, třeba programy léčby HIV/AIDS, by mohly zahrnovat složky vstřícné k seniorům. Zdravotníci pomáhající nastávajícím a čerstvým maminkám by také mohli být školeni k poskytování domácí péče starším členům vícegeneračních domácností. Takové iniciativy by nevyžadovaly obrovské sumy peněz; nejdůležitějším faktorem jejich uvedení do života je spíš politická podpora a efektivní integrace programů.

Rozvojové země dosáhly značných pokroků, co se týče zlepšení zdravotní péče pro mladé. Teď musíme udělat totéž pro seniory. V Ugandě by bylo možné vládní národní strategii zdravotní péče snadno posílit doplněním seniorů do seznamu takzvaných zranitelných skupin. Dalším způsobem jak dostupnost rozšířit je začlenit péči o starší pacienty do stávajících rámců – příkladem je program rozšíření zdravotní péče v Ethiopii, komunitně založený zdravotnický program v Tanzanii a venkovské zdravotnické týmy v mé zemi.

Konečně je třeba důkladně revidovat komunitní programy zdravotního pojištění, aby se zabránilo vyloučení chudých starších pacientů. Chceme-li zachovat dostupnost a chránit seniory, aby se nedostali na mizinu, jsou nezbytné reformy směřující ke vzniku pojišťovacích plánů, které budou finančně stabilní a opřené o větší počet účastníků.

Všichni toužíme žít dlouhé, zdravé a produktivní životy – tak jako moji prarodiče. Bez celoživotní dostupnosti kvalitní zdravotní péče bude ale dlouhověkost víc otázkou štěstí než vědy. Charakter každé společnosti lze soudit podle toho, jak se chová ke svým nejmladším a také nejstarším členům. Tatáž úvaha platí i pro vlády.

Z angličtiny přeložil David Daduč

Help make our reporting on global health and development issues stronger by answering a short survey.

Take Survey

http://prosyn.org/IGZWuHh/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.