Britský ministerský předseda Tony Blair prohlásil, že dvěma ústředními tématy červencového summitu G8 budou africká chudoba a globální změna klimatu. Může se zdát, že jde o dvě odlišné záležitosti. Ve skutečnosti jsou však spjaty. Cesta do vesnice v severoetiopském regionu Tigray, již jsem podnikl, ukazuje proč.
Jednoho rána jsem byl zaveden k vyschlému korytu řeky na kraji vesnice. Zemědělci v řečišti kopali jámu, aby se dostali k hladině podzemní vody přibližně dva metry pod úrovní terénu. Vysvětlili mi, že až donedávna šlo o trvalý tok – řeku, která teče po celý rok –, ale teď přestává během suchého období proudit. V řečišti se objeví voda teprve s příchodem každoročních letních dešťů. Do té doby vyprahlé obce kopou vodu, pokud ji dokáží najít a pokud mají prostředky na to, aby ji odčerpávali.
V severní Etiopii, tak jako ve většině Afriky, se v posledních letech výrazně proměnil koloběh srážek. Etiopský venkovský život dlouho závisel na dvou úrodách, první během krátkého deště v březnu a v dubnu a druhé a hlavní během dlouhého deště v letních měsících. V posledních letech krátké deště úplně ustaly a dlouhé deště kolísají. Hlad je všudypřítomný. Snad polovina dětí trpí těžkou podvýživou.
Většina aridní subsaharské Afriky, zejména v oblasti Sahelu (region jižně od Sahary), zažila za poslední čtvrtstoletí značný úbytek srážek. K tomuto poklesu došlo zároveň s nárůstem povrchové teploty přilehlého Indického oceánu, což naznačuje, že pokles je ve skutečnosti součástí dlouhodobého procesu člověkem způsobeného globálního oteplování.
Nedostatek srážek přispívá nejen k chudobě a chronickému hladovění, ale také k začátkům násilností, když se hladovějící lidé střetávají kvůli vzácné potravě a vodě. Kdykoliv propukne násilí v regionu trpícím nedostatkem vody, jako je súdánský Dárfúr, političtí předáci mají sklon pohlížet na problémy čistě politicky. Pokud vůbec začnou jednat, mobilizují mírové jednotky, mezinárodní sankce a humanitární pomoc. Avšak Dárfúr, stejně jako Tigray, ještě víc než mírové síly potřebuje rozvojovou strategii, která se vypořádá s hladem a suchem. Vojáci nemohou udržovat mír mezi zoufale hladovými lidmi.
Jedním z postupů musí být pomoc zbídačeným africkým regionům „přizpůsobit se“ změně klimatu a vymanit se z pasti chudoby. Oblasti s kritickým nedostatkem vody jako Etiopie a Súdán se mohou adaptovat, alespoň zčásti, pomocí dokonalejších technologií, jako je „kapkové“ zavlažování, zachytávání dešťové vody, lepší zařízení pro uchovávání vody, hluboké studny a agrolesnické postupy, které co nejlépe využijí řídké srážky. Lepší postupy hospodaření s půdou (například opětovné vysazování zničených lesů) mohou znovu naplnit podzemní vodní kolektory.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Chudé země si tyto technologie nemohou samy dovolit. A ani by to neměly mít zapotřebí. Pomoc chudým zemím v Africe i jinde, která jim má umožnit adaptaci na změnu klimatu, bychom neměli popisovat jako dobročinnost či pomoc v nouzi, ale spíš jako kompenzaci za škody, jež nejchudší lidé na planetě utrpí. Více pomoci těmto zemím, díky níž by měly uniknout krajní chudobě, slibujeme už celá desetiletí, ale stále ji neposkytujeme.
Kromě přizpůsobování se změně klimatu svět musí také omezovat rizika, jež planetě hrozí, a to snižováním emisí skleníkových plynů, které člověkem vyvolanou změnu klimatu způsobují. Ačkoliv přizpůsobovat se změně klimatu je nezbytné – neboť k ní už dochází –, samotné to nestačí. Jestliže lidstvo nedokáže zmírnit budoucí změnu klimatu, dopady rostoucích teplot, narůstajícího sucha, častějších a silnějších tropických bouří, zvyšujících se hladin moří a šíření tropických nemocí budou představovat obrovské nebezpečí pro celou planetu. Co může být před námi, naznačují hladomory v Etiopii a násilí v Dárfúru.
Nejlepším způsobem omezování dlouhodobé změny klimatu je snižování uhlíkových emisí. Existují přinejmenším tři možnosti:
obrátit se k neuhlíkovým energetickým zdrojům, jako je sluneční nebo jaderná energie;
zachytávat a odstraňovat oxid uhličitý vypouštěný z elektráren založených na uhlíku;
zhospodárnit využívání energií, například přechodem k hybridním osobním a nákladním automobilům.
Velice pravděpodobně budou muset jistou úlohu hrát všechny tři metody. Úsilí o redukci skleníkových plynů si vyžádá desítky let činnosti, avšak vzhledem k dlouhým realizačním lhůtám při změnách světových energetických soustav musíme začít už teď. Bohaté země se musí ujmout vedení.
Je ironické, že Spojené státy, které se vykreslují jako přítel demokracie a zbídačených zemí, dávají na pomoc ze všech bohatých zemí nejmenší podíl svého HNP a odmítají se účastnit globálních snah na omezení emisí skleníkových plynů. Obzvlášť ironické je to proto, že africké státy jako Etiopie stojí neochvějně a statečně po boku USA v boji za svobodu a proti terorismu, ačkoliv zápasí s hladem, nemocemi a chudobou. Navíc země jako Etiopie vyvíjí srdnaté a skutečně pozoruhodné snahy o překonání svých problémů, navzdory nedostatku adekvátní a dlouho slibované pomoci ze strany nejbohatších zemí světa.
Afričané trpící hladem a suchem, ba všichni chudí lidé kdekoliv na světě mají právo žádat od USA a dalších bohatých zemí mnohem víc. Tony Blair má pravdu, když své kolegy z bohatých zemí vyzývá, aby dodrželi své nesplněné sliby.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
When comparing Ukraine’s situation in 2024 to Europe’s in 1941, Russia’s defeat seems entirely possible. But it will require the West, and the US in particular, to put aside domestic political squabbles and muster the political will to provide Ukraine with consistent and robust military and financial assistance.
compare Russia's full-scale invasion to World War II and see reason to hope – as long as aid keeps flowing.
Current debates about Israeli policy are rife with double standards, leading to absurd decisions like Germany’s recent cancellation of a pro-Palestinian gathering. By quashing legitimate speech and assembly, an Israel-aligned establishment risks inciting precisely the kind of anti-Semitism that it wants to prevent.
worries that the double standards applied on Israel’s behalf will lead to an anti-Semitic backlash.
Britský ministerský předseda Tony Blair prohlásil, že dvěma ústředními tématy červencového summitu G8 budou africká chudoba a globální změna klimatu. Může se zdát, že jde o dvě odlišné záležitosti. Ve skutečnosti jsou však spjaty. Cesta do vesnice v severoetiopském regionu Tigray, již jsem podnikl, ukazuje proč.
Jednoho rána jsem byl zaveden k vyschlému korytu řeky na kraji vesnice. Zemědělci v řečišti kopali jámu, aby se dostali k hladině podzemní vody přibližně dva metry pod úrovní terénu. Vysvětlili mi, že až donedávna šlo o trvalý tok – řeku, která teče po celý rok –, ale teď přestává během suchého období proudit. V řečišti se objeví voda teprve s příchodem každoročních letních dešťů. Do té doby vyprahlé obce kopou vodu, pokud ji dokáží najít a pokud mají prostředky na to, aby ji odčerpávali.
V severní Etiopii, tak jako ve většině Afriky, se v posledních letech výrazně proměnil koloběh srážek. Etiopský venkovský život dlouho závisel na dvou úrodách, první během krátkého deště v březnu a v dubnu a druhé a hlavní během dlouhého deště v letních měsících. V posledních letech krátké deště úplně ustaly a dlouhé deště kolísají. Hlad je všudypřítomný. Snad polovina dětí trpí těžkou podvýživou.
Většina aridní subsaharské Afriky, zejména v oblasti Sahelu (region jižně od Sahary), zažila za poslední čtvrtstoletí značný úbytek srážek. K tomuto poklesu došlo zároveň s nárůstem povrchové teploty přilehlého Indického oceánu, což naznačuje, že pokles je ve skutečnosti součástí dlouhodobého procesu člověkem způsobeného globálního oteplování.
Nedostatek srážek přispívá nejen k chudobě a chronickému hladovění, ale také k začátkům násilností, když se hladovějící lidé střetávají kvůli vzácné potravě a vodě. Kdykoliv propukne násilí v regionu trpícím nedostatkem vody, jako je súdánský Dárfúr, političtí předáci mají sklon pohlížet na problémy čistě politicky. Pokud vůbec začnou jednat, mobilizují mírové jednotky, mezinárodní sankce a humanitární pomoc. Avšak Dárfúr, stejně jako Tigray, ještě víc než mírové síly potřebuje rozvojovou strategii, která se vypořádá s hladem a suchem. Vojáci nemohou udržovat mír mezi zoufale hladovými lidmi.
Jedním z postupů musí být pomoc zbídačeným africkým regionům „přizpůsobit se“ změně klimatu a vymanit se z pasti chudoby. Oblasti s kritickým nedostatkem vody jako Etiopie a Súdán se mohou adaptovat, alespoň zčásti, pomocí dokonalejších technologií, jako je „kapkové“ zavlažování, zachytávání dešťové vody, lepší zařízení pro uchovávání vody, hluboké studny a agrolesnické postupy, které co nejlépe využijí řídké srážky. Lepší postupy hospodaření s půdou (například opětovné vysazování zničených lesů) mohou znovu naplnit podzemní vodní kolektory.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Chudé země si tyto technologie nemohou samy dovolit. A ani by to neměly mít zapotřebí. Pomoc chudým zemím v Africe i jinde, která jim má umožnit adaptaci na změnu klimatu, bychom neměli popisovat jako dobročinnost či pomoc v nouzi, ale spíš jako kompenzaci za škody, jež nejchudší lidé na planetě utrpí. Více pomoci těmto zemím, díky níž by měly uniknout krajní chudobě, slibujeme už celá desetiletí, ale stále ji neposkytujeme.
Kromě přizpůsobování se změně klimatu svět musí také omezovat rizika, jež planetě hrozí, a to snižováním emisí skleníkových plynů, které člověkem vyvolanou změnu klimatu způsobují. Ačkoliv přizpůsobovat se změně klimatu je nezbytné – neboť k ní už dochází –, samotné to nestačí. Jestliže lidstvo nedokáže zmírnit budoucí změnu klimatu, dopady rostoucích teplot, narůstajícího sucha, častějších a silnějších tropických bouří, zvyšujících se hladin moří a šíření tropických nemocí budou představovat obrovské nebezpečí pro celou planetu. Co může být před námi, naznačují hladomory v Etiopii a násilí v Dárfúru.
Nejlepším způsobem omezování dlouhodobé změny klimatu je snižování uhlíkových emisí. Existují přinejmenším tři možnosti:
Velice pravděpodobně budou muset jistou úlohu hrát všechny tři metody. Úsilí o redukci skleníkových plynů si vyžádá desítky let činnosti, avšak vzhledem k dlouhým realizačním lhůtám při změnách světových energetických soustav musíme začít už teď. Bohaté země se musí ujmout vedení.
Je ironické, že Spojené státy, které se vykreslují jako přítel demokracie a zbídačených zemí, dávají na pomoc ze všech bohatých zemí nejmenší podíl svého HNP a odmítají se účastnit globálních snah na omezení emisí skleníkových plynů. Obzvlášť ironické je to proto, že africké státy jako Etiopie stojí neochvějně a statečně po boku USA v boji za svobodu a proti terorismu, ačkoliv zápasí s hladem, nemocemi a chudobou. Navíc země jako Etiopie vyvíjí srdnaté a skutečně pozoruhodné snahy o překonání svých problémů, navzdory nedostatku adekvátní a dlouho slibované pomoci ze strany nejbohatších zemí světa.
Afričané trpící hladem a suchem, ba všichni chudí lidé kdekoliv na světě mají právo žádat od USA a dalších bohatých zemí mnohem víc. Tony Blair má pravdu, když své kolegy z bohatých zemí vyzývá, aby dodrželi své nesplněné sliby.