0

Umírající matky v Afghánistánu

Zhruba 75% úmrtí afghánských novorozenců je způsobeno nedostatkem potravy, tepla a péče. Nejhůře jsou na tom nemilované malé holčičky. Z důvodů souvisejících s těhotenstvím zemře v celém Afghánistánu každých 27 minut jedna žena – a možná i častěji, protože řada podobných úmrtí není zaznamenána. Mnoha těmto ženám, možná i většině, je méně než šestnáct let.

Taliban, který je dnes obviňován prakticky ze všeho, co je v Afghánistánu špatného, je už téměř sedm let oficiálně v ústraní – proč jsou tedy podmínky stále tak neutěšené?

Aleppo

A World Besieged

From Aleppo and North Korea to the European Commission and the Federal Reserve, the global order’s fracture points continue to deepen. Nina Khrushcheva, Stephen Roach, Nasser Saidi, and others assess the most important risks.

V Kábulu a Herátu houfně přibývá mobilních telefonů, prodává se tu nápoj s názvem „Afghan Cola“, z něhož se kazí zuby, internet funguje (někdy), jsou zde bankomaty, moderní laboratoře na výrobu heroinu, automobily s pohonem všech kol, pětihvězdičkové hotely, reklamy na soukromé banky – zkrátka všechny atributy globalizované modernosti. Přesto tolik žen umírá jako mouchy, v kalužích krve a hluboce zakořeněné lhostejnosti.

Pomoc ve výši miliard dolarů sice vedla ke zlepšením v městských oblastech, kde byla vybudována zdravotnická zařízení a vyškoleny porodní asistentky, avšak celkově se statistiky mateřské úmrtnosti prakticky nezměnily. Jak mi řekl jeden lékař: „Schopná porodní bába nebo asistentka bude raději bez práce v Kábulu než zahrabaná v odlehlé vesnici.“ Většina Afghánců však žije právě v odlehlých vesnicích – a k těm v Badachšánu se lze dostat pouze po celodenní kodrcavé jízdě na oslu.

Tato mizerná situace byla vysvětlována mnoha různými příčinami, zejména absencí infrastruktury a místních ekonomických podmínek. Řešit se však musí také kulturní otázky, protože nejvýznamnější příčinou úmrtnosti matek je diskriminace podle pohlaví.

V afghánské společnosti začíná diskriminace ihned po narození. Jedním z očividných důvodů je, že chlapec je předurčen k tomu, aby celý život podporoval své rodiče a velkou část rodiny, takže představuje dlouhodobou investici, zatímco dívka bude co nejdříve předána rodině svého chotě. Živení dívky je tak v podstatě pokládáno za péči o majetek někoho jiného.

Jednou jsem slyšela děsuplnou historku o porodu koncem pánevním, který tradiční porodní bába neuměla zvládnout. Nakonec vykroutila ven tělíčko dítěte oddělené od hlavy, která zůstala v matčině děloze. Trvalo šest dní, než ženu dopravili do nemocnice v Dželálábádu, přestože nebydlela příliš daleko. Žena nakonec přežila, avšak s vážnými zdravotními komplikacemi včetně trvalé píštěle, které ji odsoudí k životu mimo vlastní rodinu a k nevýslovnému utrpení.

Tuto tragédii lze číst mnoha způsoby, přičemž jeden je srdceryvnější než druhý. Všimněme si však, že k ní došlo nedaleko od zdravotnického zařízení. Jakmile porodní bába poznala, že dítě přichází na svět nožičkama napřed, musela vědět, že pro záchranu matky nebo dítěte může udělat jen málo. Ještě předtím si musela všimnout, že se dítě správně neobrátilo a že se schyluje k velkým problémům.

To znamená, že někdo – manžel nebo tchyně – rozhodl neposlat mladou ženu do nemocnice a místo toho ji ponechat téměř týden v nelidském utrpení.

Řešením není pouhé vybudování většího počtu nemocnic, ale i změna hluboce zakořeněné přezíravosti vůči ženám. Bohužel se situace v posledních 30 letech zhoršila, poněvadž afghánská odnož islámu v kombinaci s jeho odkazem strašlivé chudoby a válek se zde snoubí s již tak misogynní předislámskou tradicí.

Úmrtnost matek je chmurným důsledkem této zapeklité situace. Právní systém, školy i sdělovací prostředky by mohly vyvolat změnu, ale žádný oficiální orgán nebere tento problém dostatečně vážně, aby zahájil účinné kroky. Stěžejní důvod je zoufale prostý: životy žen nemají hodnotu, a dokonce i ženy samy vnímají své utrpení jako cosi nevyhnutelného.

Afghánistán potřebuje soudní vyšetření každého úmrtí a také zákony, podle nichž by bylo trestným činem odepírat přístup k lékařské pomoci – pokud je dostupná – ženám a dětem (nebo přesněji dětem a jejich dětem vzhledem k tomu, že se dívky často provdávají ve 14 letech). Obávám se, že vězení by pak byla plná tyranských manželů, a byť to nerada říkám, také mstivých tchyní. Zdravotnická osvěta prostřednictvím veřejných sdělovacích prostředků, která by dosáhla i do vzdálených koutů země, je naléhavou prioritou, avšak zároveň byla a je zcela ignorována ve prospěch priorit komerčních.

Zpochybňování celé kultury je samozřejmě politicky nekorektní přístup. Musíme však odmítnout klanět se před oltářem tolerance, pokud jde o věci, které jsou naprosto nepřijatelné, ať už k nim dochází kdekoliv – a právě takovým věcem dnes svět v Afghánistánu nečinně přihlíží.

Support Project Syndicate’s mission

Project Syndicate needs your help to provide readers everywhere equal access to the ideas and debates shaping their lives.

Learn more

Posvěcuje však diverzita podobně brutální úmrtí a nesmyslné násilí na ženách jen proto, že nějaká údajně tradiční praxe umožňuje, aby se vdávaly dříve, než je jejich tělo připraveno, a odepírá jim zdravotní péči při porodu?

Boj s úmrtností matek v Afghánistánu se musí stát globální prioritou. Společnost umožňující brutální zacházení se ženami totiž v konečném důsledku zůstane živnou půdou obecného násilí.