0

Cesta ke vzdělávání do roku 2030

LONDÝN – Když jsem počátkem letošního roku navštívila uprchlický tábor Zátarí v Jordánsku, setkala jsem se s dětmi, které mi řekly, co pro ně znamená vzdělání. Pro syrskou mládež, jež musela opustit domov a přišla o všechno, je vzdělání něčím více než jen souhrnem znalostí nebo výsledků v testech; je to ztělesnění jejich nadějí do budoucna.

Děti jako ty v Zátarí a miliony jiných po celém světě jsou hlavním cílem činnosti Mezinárodní komise pro financování globálních vzdělávacích příležitostí, do které jsem loni v září vstoupila. Tato komise se věnuje plnění čtvrtého cíle trvale udržitelného rozvoje OSN, jímž je zajistit do roku 2030 „inkluzivní a spravedlivé kvalitní vzdělání a podporovat celoživotní vzdělávací příležitosti pro všechny“.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Na světě žije až příliš mnoho dětí, pro které je tento cíl stále velmi vzdálený. V době, kdy o naši pozornost usiluje tolik různých rozvojových problémů, by politici měli mít na paměti, že vzdělání není dobrá věc sama o sobě; je to také katalyzátor mnoha dalších rozvojových procesů.

Jak říká staré africké přísloví, když vzděláte dívku, vzděláte celý národ. Zajištění přístupu ke kvalitnímu vzdělání pro děti, zejména pro dívky, povede k nižšímu počtu sňatků s dětmi a k nižší míře dětské práce a vykořisťování dětí. Vzdělání má dlouhodobé společenské přínosy; vzdělané děti jsou nejen politicky angažovanější, ale také přispívají vlastním duševním kapitálem a využívají podnikatelské příležitosti, jakmile se objeví, čímž podporují hospodářský růst.

Řešení otázky vzdělávání musí vycházet ze dvou principů zakořeněných v cíli samotném.

Za prvé princip „pro všechny“ znamená, že se musíme zaměřit na děti, které zůstaly opominuté. Miliony dětí nechodí do škol nebo dostávají podřadné vzdělání kvůli tomu, kým jsou nebo kde žijí. Podle vysokého komisaře OSN pro uprchlíky existuje u dětí uprchlíků pětkrát vyšší pravděpodobnost, že nebudou chodit do školy, než u ostatních dětí v zemích, kam tyto rodiny uprchly. A ve všech afrických státech s výjimkou dvou existuje u dívek nižší pravděpodobnost než u chlapců, že dokončí základní vzdělání. Chceme-li dostat tyto děti do školy, potřebujeme si osvojit nové přístupy, které budou přímo řešit jejich vyloučení ze společnosti a zajistí skutečnou dostupnost a relevantnost školní výuky.

Druhým principem je „kvalita“: vzdělávání musí být efektivní, aby se děti skutečně učily. Pro 61 milionů dětí, které nechodí do základní školy, je formální vzdělání nedostupné. Stejně naléhavá je ovšem skutečnost, že více než třetina dětí ve věku základní školní docházky – celkem jde o 250 milionů žáků – se podle Globální monitorovací zprávy projektu UNESCO „Education for All“ neučí základní věci. Polovina těchto dětí je ve škole nejméně čtyři roky. Musíme řešit bariéry výuky v učebnách i doma zlepšováním kvality vyučování a podmínek ve třídách a také tím, že naučíme rodiče, jak mohou vzdělávání svých dětí sami podporovat.

Zavádění těchto dvou principů si vyžádá vyšší investice. UNESCO loni spočítalo, že vlády musí zdvojnásobit výdaje na vzdělávání vyjádřené jako podíl na národním důchodu, aby cílů stanovených pro rok 2030 dosáhly. Bude to vyžadovat navýšení daňových příjmů a také ráznější snahu vymáhat dluhy. Rovněž dárci musí dostát svým závazkům pomoci a efektivněji tuto pomoc cílit. Méně než třetina celkové pomoci určené na vzdělání například putuje do Afriky, přestože v tomto světadílu žijí téměř dvě třetiny dětí, které nechodí do školy. Rozpočty na vzdělání navíc v současnosti bývají často regresivní, což znamená, že téměř polovina výdajů v nejchudších zemích putuje k nejvzdělanějším 10% populace.

Zkvalitnění investic do vzdělání vyžaduje kroky ve dvou klíčových oblastech.

Za prvé potřebujeme spravedlivé financování, které vyčlení větší objem financí na péči a rozvoj v raném dětství, kdy je potenciál k návratnosti nejvyšší. Rozpočty se musí zaměřit na nejhůře vyřazené děti a primární vzdělání musí být v místě využívání služby bezplatné, aby se každé dítě mohlo učit. Kromě toho naléhavě potřebujeme větší průhlednost a zodpovědnost, aby byly rozpočty dobře viditelné a komunity měly při řízení škol své slovo.

Za druhé musíme posílit systémy vzdělávání v dané zemi, aby vlády vnímaly samy sebe jako garanta dostupných a kvalitních škol pro své občany a nepřenechávaly tuto roli vnějším rozvojovým agenturám. Zejména bychom měli prosazovat partnerství mezi vládami a firmami, abychom zvýšili objem domácích zdrojů na vzdělání a eliminovali nezákonné kapitálové toky, které připravují vlády o prostředky k jeho financování, například daňové úniky nebo praní špinavých peněz napříč státními hranicemi.

Fake news or real views Learn More

Se zřetelem na tyto priority přednese vzdělávací komise svá doporučení 18. září na Valném shromáždění OSN, kdy je obdrží také generální tajemník a začne se jimi řídit. Vzdělávací komise bude úspěšná, pokud se nám podaří mobilizovat finance a politickou vůli k zajištění, aby se každé dítě mohlo učit bez ohledu na příjmy, místo bydliště či sociální postavení. Naše práce neskončí, dokud k tomu nedojde.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.