surgeons Christopher Furlong/Getty Images

Chirurgická léčba pro všechny

BOSTON – Když jsem si během nedávné cesty do Indie zastavil rikšu, záhy jsem si všiml, že na ní šlape muž s pochroumanou nohou. Prozradil mi, že ho o pár týdnů dříve srazil v rušných ulicích Dillí automobil. Ačkoliv se mu podařilo získat v místní lékárně léky na ukrutnou bolest – nejspíš proto, že měl zlomenou nohu –, neměl dost času ani peněz na to, aby vyhledal chirurga.

Tyto tragické počty jsou zarážejícím způsobem běžné. Komise Lancet pro globální chirurgii odhaduje, že přibližně pět miliard lidí – téměř 70% světové populace – postrádá přístup k bezpečné a dostupné chirurgické a anesteziologické péči, přičemž 33 milionů lidí je zatíženo nesnesitelně vysokými zdravotnickými výdaji. Není nijak překvapivé, že nepoměrně více trpí chudí lidé z celého světa: ačkoliv v nízkopříjmových zemích žije téměř 35% lidstva, provádí se v nich pouhých 3,5% chirurgických zákroků.

Jednu z největších překážek dosažení všeobecného pokrytí zdravotním pojištěním – které Organizace spojených národů označila za globální cíl – představuje financování. A jakkoliv to může znít paradoxně, jedním z nejlepších způsobů, jak mohou vlády získat peníze potřebné k rozšíření pojistného pokrytí, je zajištění vyšší dostupnosti chirurgické péče.

Zdravotní problémy, u nichž se hraje o čas – jako jsou zranění při tragických nehodách nebo těhotenské komplikace –, se v nízkopříjmových a středněpříjmových zemích řadí mezi hlavní příčiny úmrtí a trvalého postižení. Ekonomické produktivitě však škodí i neléčené nebo špatně léčené problémy vyžadující chirurgický zákrok. Například studie časopisu Lancet odhadla, že neschopnost zkvalitnit chirurgickou péči v rozvojových zemích se do roku 2030 projeví ve ztrátě 12,3 bilionu dolarů v podobě ztraceného hospodářského výkonu. Neschopnost udržet silné chirurgické kapacity by zároveň mohla podkopat i ekonomické zisky středněpříjmových zemí, což by mohlo snížit celkový růst HDP přibližně o 2% ročně.

Mnoho nejvyšších představitelů vnímá situaci tak, že poskytování chirurgické péče není trvale udržitelné ani nákladově efektivní. Jakmile musí vlády činit obtížná rozpočtová rozhodnutí, často upřednostňují programy, které bojují s infekčními a chronickými nemocemi, přičemž lidi, jako byl řidič mé rikši, ponechávají na holičkách.

Existují však stále přesvědčivější důkazy, že takové názory jsou pomýlené. Když výzkumníci z Lékařské fakulty Harvardovy univerzity analyzovali chirurgické zákroky v nízkopříjmových a středněpříjmových zemích, odhalili pozoruhodný rozpor mezi ekonomickými předpoklady a realitou. Například vypočítali, že peníze vynaložené na císařské řezy a operace kloubů mají vyšší návratnost než výdaje na řešení HIV či srdečních onemocnění.

The Year Ahead 2019

Featuring commentaries by Joseph Stiglitz, Sri Mulyani Indrawati, Angus Deaton, Célestin Monga, Jean-Claude Juncker, and other leading thinkers. Now available for pre-order.

Learn more

Jistě, i chronické a nakažlivé nemoci vyžadují naši pozornost; zdravotnické systémy nemůžeme restrukturalizovat přes noc a ani k lidem léčeným na nechirurgické choroby bychom se neměli odvracet zády. Reformy, které se více zaměřují na význam chirurgie, by však pozvedly ekonomickou produktivitu a pomohly vytvořit spravedlivější zdravotnictví pro všechny.

Pro začátek by ministerstva zdravotnictví a lékařské organizace měly oficiálně uznat, že chirurgická a anesteziologická péče představují nezbytnou součást všeobecného zdravotního pojištění. Za tímto účelem budou muset poskytovatelé zdravotní péče zkvalitnit sběr a analýzu údajů o výsledcích chirurgické péče, což by zprůhlednilo informace o úmrtnosti a nemocnosti a posílilo celkovou zodpovědnost. Rozhodování o tom, jak rozšířit služby, by se mohlo řídit klíčovými ukazateli lancetské komise o „připravenosti“, „poskytování“ a „dopadu“ chirurgické péče.

Za druhé by země uvažující o všeobecném pojištění měly v zájmu sdružení rizik a obrany proti překročení nákladů zařadit chirurgickou péči do veřejně financovaných plánů. Část financí určených na rozšíření chirurgických služeb by sice mohla pocházet z daní, avšak poskytovatelé zdravotní péče by zároveň mohli zkoumat novátorské možnosti financování – například „modely sociální spravedlnosti“, v jejichž rámci lidé platí podle svých možností.

A konečně by nemocnice měly za účelem zefektivnění zdrojů a rozšíření chirurgických kapacit zkoumat možnosti sdílení povinností, kdy se neakutní případy předávají licencovaným sestrám a asistentům lékařů. Mezi dlouhodobější strategie pak patří vyšší investice do lékařského vzdělání, aby se rozšířily řady lékařů a chirurgů.

Hnacím motorem ohromného hospodářského pokroku, který řada rozvojových zemí v posledních desetiletích udělala, byly do značné míry jejich pulzující, mladé a ctižádostivé populace. Jedním z nejefektivnějších způsobů, jak tento růst a rozvoj udržet, je přitom zajištění přístupu k bezpečné a dostupné zdravotní péči – včetně chirurgické léčby. Náklady na její poskytování jsou možná vysoké, avšak náklady na její neposkytnutí jsou ještě vyšší.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.

Help make our reporting on global health and development issues stronger by answering a short survey.

Take Survey

http://prosyn.org/O2ZYXhb/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.