0

Transatlantický obchod pro všechny

WASHINGTON – Jednání o vytvoření Transatlantického obchodního a investičního partnerství (TTIP) mezi Evropskou unií a Spojenými státy jsou všeobecně vítána. Britský premiér David Cameron označil TTIP za „výhru, která se naskytne jednou za generaci“, a poukázal na potenciální přínos v hodnotě 80 miliard liber (125,5 miliard dolarů) pro EU i USA a 85 miliard liber pro ostatní země.

Pro svět unavený čekáním na uzavření nekonečného kola obchodních jednání Světové obchodní organizace z Dauhá se může i bilaterální obchodní iniciativa jevit jako dar z nebes, zvláště když výraz „bilaterální“, jak poznamenal nedávný úvodník listu Financial Times, zahrnuje v tomto případě polovinu světové ekonomiky. Je tu však jeden závažný nedostatek: dohoda by mohla ublížit exportérům z rozvojových zemí, pokud EU a USA nevyvinou společné úsilí na ochranu zájmů těchto aktérů.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Jeden rys navrhovaného paktu, který vyvolává největší nadšení – totiž jeho důraz na regulační bariéry, jako jsou povinné produktové standardy –, by měl ve skutečnosti vzbuzovat největší obavy. Vzhledem k nízkým clům v EU a USA – v průměru nižším než 5% – nebudou další preferenční omezení pro vnější aktéry závažným handicapem. Pokud však jde o standardy – jako jsou normy upravující bezpečnost, zdraví a životní prostředí –, jsou požadavky spojené s přístupem na trhy brutální a černobílé: buďto zavedený standard splníte, nebo nebudete prodávat.

V důsledku toho budou možnosti firem z třetích zemí záviset na tom, jakým způsobem budou standardy TTIP zavedeny: zda prostřednictvím harmonizace (přijetím společného standardu), nebo vzájemného uznávání (přijímáním zboží, které splňuje zavedené standardy dané země). První varianta by umožnila producentům kdekoliv na světě využívat úspor z rozsahu. Harmonizovaný standard by však v některých případech mohl být přísnější než původní standardy některých zemí.

Ačkoliv by nové standardy platily pro dodavatele ze všech exportních států, náklady na jejich dosažení se obvykle liší, což znamená, že by utrpěly země, které jsou méně uzpůsobené ke splnění vyšších standardů. Když se EU rozhodla koncem 90. let harmonizovat standardy na aflatoxiny (skupinu toxických sloučenin produkovaných některými plísněmi), osm členských států – mimo jiné Itálie, Nizozemsko a Španělsko – podstatně zpřísnilo své národní standardy, což pravděpodobně zapříčinilo pokles afrického vývozu cereálií, sušeného ovoce a ořechů do Evropy o plných 670 milionů dolarů.

V případě vzájemného uznávání by EU a USA navzájem akceptovaly své standardy nebo procedury hodnocení nezávadnosti, takže by firmy musely v dané oblasti dodržovat méně striktní požadavky. Pokud by se tato politika rozšířila i na firmy z třetích zemí, měla by silný liberalizující dopad. Například malajsijští televizní producenti by se mohli rozhodnout, že budou dodržovat řekněme snáze splnitelné americké bezpečnostní standardy, místo aby prodávali tentýž produkt na obou trzích, díky čemuž by mohli těžit z úspor z rozsahu a současně snížit náklady na splnění standardů.

Kdyby však TTIP vyřadilo z politiky vzájemného uznávání firmy z třetích zemí, jejich konkurenceschopnost oproti evropským a americkým firmám by se tím podstatně snížila. Náš výzkum ukazuje, že když dohody o vzájemném uznávání obsahují restriktivní pravidla o původu, pak se zvyšuje vnitroregionální obchod – na úkor obchodu s jinými zeměmi – a nejvíce tím trpí rozvojové státy.

Nadměrně svazující pravidla o původu se ve skutečnosti ukazují jako problematická i pro některé předchozí dohody EU o vzájemném uznávání, například pro dohody upravující standardy profesionálních služeb. Zatímco brazilský pomeranč připuštěný k prodeji v Portugalsku je možné prodávat v celé EU, brazilský inženýr nebo účetní licencovaný v Portugalsku musí splnit zvláštní licenční požadavky, aby mohl pracovat jinde v EU, což brzdí tolik potřebnou mobilitu pracovních sil, neboť neevropští pracovníci musí podstupovat nákladné a neefektivní byrokratické procedury.

V oblasti cel a standardů navíc pravidla WTO nejsou pro všechny stejná. Chrání sice země stojící mimo bilaterální nebo regionální celní dohody, čímž zajišťují, aby integrované trhy nezískávaly dodatečné výhody, avšak obsahují jen málo pojistek chránících třetí země před důsledky dohod o povinných standardech.

I při absenci mezinárodních pravidel by EU a USA mohly podniknout dva kroky, aby zajistily, že TTIP nebude mít nepříznivé důsledky pro rozvojové ekonomiky. Za prvé by mohly umožnit, aby všechny země těžily z výhod bilaterální dohody o vzájemném uznávání, tím, že se dohodnou na nevymáhání restriktivních pravidel o původu. A za druhé by v oblastech, kde uvažují o harmonizaci, mohly upřednostnit méně přísné z původních standardů, nebudou-li existovat věrohodné důkazy, že by to znamenalo nesplnění příslušného regulačního cíle. Podobá se to testu odchylek od zavedených mezinárodních standardů, který provádí WTO.

Fake news or real views Learn More

Kdyby EU a USA učinily tyto dva závazky, zbytek světa by mohl sledovat jednání o TTIP nikoliv s obavami, nýbrž s nadějí.

Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.