NEW YORK – Každoroční jarní zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky poskytla náhled na dva základní trendy globální politiky a světové ekonomiky. Geopolitika se jednoznačně přesouvá od světa ovládaného Evropou a Spojenými státy ke světu s mnoha regionálními mocnostmi, ale bez globálního vůdce. A za humny je nová éra ekonomické nestability, jejímiž příčinami jsou fyzické hranice růstu i finanční zmatek.
Letošním zasedáním MMF a Světové banky dominovala hospodářská krize v Evropě. Fond se snaží vytvořit mechanismus nouzové záchrany pro případ, že slabé evropské ekonomiky budou potřebovat další finanční sanaci, a obrátil se na velké rozvíjející se ekonomiky – Brazílii, Čínu, Indii, vývozce ropy z Perského zálivu a další země –, aby mu pomohly zajistit nezbytné prostředky. Jejich odpověď je zřejmá: ano, ale pouze výměnou za větší moc a hlasy v MMF. A protože Evropa chce mezinárodní finanční hráz, bude muset souhlasit.
Touha rozvíjejících se ekonomik po větší moci je samozřejmě dobře známá. Když MMF v roce 2010 naposledy navýšil své finanční zdroje, rozvíjející se ekonomiky s dohodou souhlasily pouze v případě, že se podíl jejich hlasů v MMF zvýší zhruba o 6% a podíl Evropy se sníží asi o 4%. Dnes rozvíjející se ekonomiky požadují ještě vyšší podíl na moci.
NEW YORK – Každoroční jarní zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky poskytla náhled na dva základní trendy globální politiky a světové ekonomiky. Geopolitika se jednoznačně přesouvá od světa ovládaného Evropou a Spojenými státy ke světu s mnoha regionálními mocnostmi, ale bez globálního vůdce. A za humny je nová éra ekonomické nestability, jejímiž příčinami jsou fyzické hranice růstu i finanční zmatek.
Letošním zasedáním MMF a Světové banky dominovala hospodářská krize v Evropě. Fond se snaží vytvořit mechanismus nouzové záchrany pro případ, že slabé evropské ekonomiky budou potřebovat další finanční sanaci, a obrátil se na velké rozvíjející se ekonomiky – Brazílii, Čínu, Indii, vývozce ropy z Perského zálivu a další země –, aby mu pomohly zajistit nezbytné prostředky. Jejich odpověď je zřejmá: ano, ale pouze výměnou za větší moc a hlasy v MMF. A protože Evropa chce mezinárodní finanční hráz, bude muset souhlasit.
Touha rozvíjejících se ekonomik po větší moci je samozřejmě dobře známá. Když MMF v roce 2010 naposledy navýšil své finanční zdroje, rozvíjející se ekonomiky s dohodou souhlasily pouze v případě, že se podíl jejich hlasů v MMF zvýší zhruba o 6% a podíl Evropy se sníží asi o 4%. Dnes rozvíjející se ekonomiky požadují ještě vyšší podíl na moci.