0

Farizejský zatykač

LONDÝN – Počátkem měsíce Mezinárodní trestní soud (ICC) potvrdil požadavek hlavního žalobce soudu, aby byl vydán zatykač na súdánského prezidenta Omara al-Bašíra, na základě obvinění z válečných zločinů a zločinů proti lidskosti. Bašír odpověděl vypovězením agentur zahraniční pomoci, které se staraly o uprchlické tábory v Dárfúru.

Je to vůbec poprvé, co byla úřadující hlava státu obžalována z válečných zločinů, přičemž světové reakce se dělí především mezi ty, kdo tento krok přivítali jako významný posun k mezinárodní spravedlnosti, a ty, kdo jej odsoudili jako kolonialismus. Oba názory beznadějně tápou v intelektuální a mravní mlze.

Zatykač není žádným velkým skokem vpřed. Z právního hlediska je jedno, jestli je obžalovaný úřadující či bývalou hlavou státu. Je v tom ale obrovský praktický rozdíl, neboť současný vládce může na svém lidu do budoucna napáchat mnohem více škod než vládce někdejší, a tak není dobré ho pobízet k odplatě.

V důsledku Bašírových politik v Dárfúru zemřelo podle odhadů 300 tisíc lidí a 2,7 milionu bylo vyhnáno z domovů. Vypovězením agentur zahraniční pomoci vzniká pro víc než milion Dárfúřanů riziko epidemií a hladovění. Podle statutu, jímž je ICC zřízen, se od žalobce žádá, aby zajistil, že každé stíhání bude v zájmu obětí i spravedlnosti. Jenže pro právníky, jako je žalobce ICC, jsou abstraktní požadavky spravedlnosti barvitější než veškerá konkrétní povinnost zajistit ochranu. Šípy spravedlnosti jsou v tomto případě napuštěné jedem.