Někteří klimatologové se domnívají, že koncentrace 400 ppm oxidu uhličitého v atmosféře je už dostatečná k tomu, abychom dosáhli bodu zvratu, za nímž hrozí, že klimatická katastrofa promění miliardy lidí v uprchlíky. Podle těchto expertů potřebujeme snížit koncentraci CO2 v atmosféře zpět na 350 ppm. Toto číslo je obsaženo i v názvu 350.org, což je zdola organizované hnutí dobrovolníků ze 188 zemí, které se snaží řešit problém klimatických změn.
Jiní klimatologové jsou optimističtější: tvrdí, že pokud dopustíme vzestup koncentrace atmosférického CO2 na 450 ppm, což je úroveň spojovaná se zvýšením globální teploty o 2° Celsia, pak máme 66,6% naděje, že se vyhneme katastrofě. Stále ovšem zůstává třetinová pravděpodobnost, že ke katastrofě dojde – což je větší riziko než při ruské ruletě. Hranici 450 ppm navíc podle prognóz překonáme do roku 2038.
Jedna věc je zřejmá: nechceme-li být totálně bezohlední ke klimatu na naší planetě, nemůžeme spálit veškeré uhlí, ropu a zemní plyn, které jsme již objevili. Zhruba 80% těchto ložisek – zejména ložisek uhlí, které při spalování uvolňuje největší množství CO2 – bude muset zůstat v zemi.
Americký prezident Barack Obama ujistil v červnu studenty Georgetownské univerzity, že odmítá odsoudit je, jejich děti a jejich vnoučata k životu na „planetě, kterou už nelze opravit“. Prohlásil, že klimatické změny nemohou čekat, až Kongres překoná „stranické tahanice“, a oznámil, že využije svých exekutivních pravomocí a zavede opatření na omezení emisí CO2, nejprve z nově budovaných elektráren na fosilní paliva a poté i z elektráren stávajících.
Obama zároveň vyzval k ukončení veřejného financování nových uhelných elektráren v zahraničí, pokud nebudou využívat technologie na zachycování uhlíku (které zatím nejsou ekonomicky rentabilní) nebo pokud podle jeho slov nebude „pro nejchudší země existovat jiný schůdný způsob, jak vyrábět elektřinu“.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Daniel Schrag, ředitel Centra pro životní prostředí Harvardovy univerzity a člen prezidentského vědeckého panelu, který Obamovi pomáhá radit v oblasti klimatických změn, k tomu poznamenal: „Bílý dům se z politických důvodů zdráhá říct, že vyhlásil válku uhlí. Na druhou stranu je válka s uhlím přesně tím, co je zapotřebí.“
Schrag má pravdu. Jeho univerzita, stejně jako moje a mnoho dalších univerzit, má plán na snížení vlastních emisí skleníkových plynů. Přesto většina z nich, včetně Schragovy a mé univerzity, dál investuje část svých mnohamiliardových příspěvků do firem, které dobývají a prodávají uhlí.
Tlak na vzdělávací instituce, aby přestaly investovat do spalování fosilních paliv, však začíná sílit. Na řadě univerzit se ustavily studentské skupiny a hrstka kolejí a univerzit se už zavázala, že ukončí investice do fosilních paliv. Ke stejnému kroku se přihlásilo i několik amerických velkoměst včetně San Franciska a Seattlu.
Pod palbou kritiky za své angažmá v oblasti fosilních paliv se dnes ocitají také finanční instituce. V červnu jsem patřil ke skupině význačných Australanů, kteří podepsali otevřený dopis šéfům největších bank v zemi a požádali je, aby přestali půjčovat peníze na nové projekty těžby fosilních paliv a prodali své podíly ve firmách, které tuto činnost provozují.
Bývalý americký viceprezident Al Gore zase ve svém projevu na Harvardově univerzitě počátkem tohoto roku pochválil studentskou skupinu, která vyvíjí tlak na univerzitu, aby prodala své investiční podíly ve firmách zabývajících se těžbou fosilních paliv. Gore činnost skupiny přirovnal k nátlakové kampani, která v 80. letech pomohla ukončit rasistickou politiku apartheidu v Jihoafrické republice.
Nakolik férové je toto srovnání? Dělicí linie jsou možná méně ostré než v případě apartheidu, avšak náš pokračující vysoký objem emisí skleníkových plynů chrání zájmy jedné skupiny obyvatel – převážně zámožných lidí, kteří žijí dnes – na úkor jiných. (V porovnání s většinou světové populace jsou zámožní dokonce i američtí a australští horníci, kteří by v případě utlumení uhelného průmyslu přišli o práci.) Naše chování přehlíží většinu chudých obyvatel světa i všechny lidi, kteří budou žít na této planetě v nadcházejících staletích.
Celosvětově platí, že chudí lidé zanechávají velmi malou uhlíkovou stopu, avšak klimatickými změnami budou nejvíce trpět oni. Mnozí z nich žijí v teplých oblastech, které se ještě více oteplují, a jsou mezi nimi i stamiliony zemědělců pracujících pro vlastní obživu, jejichž úroda závisí na dešťových srážkách. Schémata dešťových srážek se přitom budou měnit a asijské monzuny budou méně spolehlivé. A lidé, kteří se na této planetě narodí v příštích staletích, budou žít v teplejším světě s vyšší hladinou moří, nižším podílem orné půdy a extrémnějšími hurikány, suchy a záplavami.
Za těchto okolností je rozvoj nových uhelných projektů neetický a investovat do nich znamená podílet se na této neetické činnosti. Do jisté míry to sice platí o všech fosilních palivech, ale nejlepším způsobem, jak začít měnit naše chování, je omezit spotřebu uhlí. Nahrazení uhlí zemním plynem emise skleníkových plynů skutečně sníží, třebaže zemní plyn není sám o sobě dlouhodobě ekologicky udržitelný. V dnešní situaci je však ukončení investic do uhelného průmyslu správným krokem.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
Contrary to what former US President Donald Trump would have the American public believe, no president enjoys absolute immunity from criminal prosecution. To suggest otherwise is to reject a bedrock principle of American democracy: the president is not a monarch.
explains why the US Supreme Court must reject the former president's claim to immunity from prosecution.
When comparing Ukraine’s situation in 2024 to Europe’s in 1941, Russia’s defeat seems entirely possible. But it will require the West, and the US in particular, to put aside domestic political squabbles and muster the political will to provide Ukraine with consistent and robust military and financial assistance.
compare Russia's full-scale invasion to World War II and see reason to hope – as long as aid keeps flowing.
MELBOURNE – Počátkem tohoto roku dosáhla koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře hodnoty 400 částic na milion (ppm). Naposledy bylo takové množství CO2 v atmosféře před třemi miliony let, kdy mořská hladina dosahovala o 24 metrů výše než dnes. Hladina moří však v současnosti opět stoupá. Loni v září zaujímal arktický ledový příkrov nejnižší rozlohu, jaká kdy byla naměřena. Devět z deseti nejteplejších let od roku 1880, kdy se začaly uchovávat globální záznamy, připadá na jednadvacáté století.
Někteří klimatologové se domnívají, že koncentrace 400 ppm oxidu uhličitého v atmosféře je už dostatečná k tomu, abychom dosáhli bodu zvratu, za nímž hrozí, že klimatická katastrofa promění miliardy lidí v uprchlíky. Podle těchto expertů potřebujeme snížit koncentraci CO2 v atmosféře zpět na 350 ppm. Toto číslo je obsaženo i v názvu 350.org, což je zdola organizované hnutí dobrovolníků ze 188 zemí, které se snaží řešit problém klimatických změn.
Jiní klimatologové jsou optimističtější: tvrdí, že pokud dopustíme vzestup koncentrace atmosférického CO2 na 450 ppm, což je úroveň spojovaná se zvýšením globální teploty o 2° Celsia, pak máme 66,6% naděje, že se vyhneme katastrofě. Stále ovšem zůstává třetinová pravděpodobnost, že ke katastrofě dojde – což je větší riziko než při ruské ruletě. Hranici 450 ppm navíc podle prognóz překonáme do roku 2038.
Jedna věc je zřejmá: nechceme-li být totálně bezohlední ke klimatu na naší planetě, nemůžeme spálit veškeré uhlí, ropu a zemní plyn, které jsme již objevili. Zhruba 80% těchto ložisek – zejména ložisek uhlí, které při spalování uvolňuje největší množství CO2 – bude muset zůstat v zemi.
Americký prezident Barack Obama ujistil v červnu studenty Georgetownské univerzity, že odmítá odsoudit je, jejich děti a jejich vnoučata k životu na „planetě, kterou už nelze opravit“. Prohlásil, že klimatické změny nemohou čekat, až Kongres překoná „stranické tahanice“, a oznámil, že využije svých exekutivních pravomocí a zavede opatření na omezení emisí CO2, nejprve z nově budovaných elektráren na fosilní paliva a poté i z elektráren stávajících.
Obama zároveň vyzval k ukončení veřejného financování nových uhelných elektráren v zahraničí, pokud nebudou využívat technologie na zachycování uhlíku (které zatím nejsou ekonomicky rentabilní) nebo pokud podle jeho slov nebude „pro nejchudší země existovat jiný schůdný způsob, jak vyrábět elektřinu“.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Daniel Schrag, ředitel Centra pro životní prostředí Harvardovy univerzity a člen prezidentského vědeckého panelu, který Obamovi pomáhá radit v oblasti klimatických změn, k tomu poznamenal: „Bílý dům se z politických důvodů zdráhá říct, že vyhlásil válku uhlí. Na druhou stranu je válka s uhlím přesně tím, co je zapotřebí.“
Schrag má pravdu. Jeho univerzita, stejně jako moje a mnoho dalších univerzit, má plán na snížení vlastních emisí skleníkových plynů. Přesto většina z nich, včetně Schragovy a mé univerzity, dál investuje část svých mnohamiliardových příspěvků do firem, které dobývají a prodávají uhlí.
Tlak na vzdělávací instituce, aby přestaly investovat do spalování fosilních paliv, však začíná sílit. Na řadě univerzit se ustavily studentské skupiny a hrstka kolejí a univerzit se už zavázala, že ukončí investice do fosilních paliv. Ke stejnému kroku se přihlásilo i několik amerických velkoměst včetně San Franciska a Seattlu.
Pod palbou kritiky za své angažmá v oblasti fosilních paliv se dnes ocitají také finanční instituce. V červnu jsem patřil ke skupině význačných Australanů, kteří podepsali otevřený dopis šéfům největších bank v zemi a požádali je, aby přestali půjčovat peníze na nové projekty těžby fosilních paliv a prodali své podíly ve firmách, které tuto činnost provozují.
Bývalý americký viceprezident Al Gore zase ve svém projevu na Harvardově univerzitě počátkem tohoto roku pochválil studentskou skupinu, která vyvíjí tlak na univerzitu, aby prodala své investiční podíly ve firmách zabývajících se těžbou fosilních paliv. Gore činnost skupiny přirovnal k nátlakové kampani, která v 80. letech pomohla ukončit rasistickou politiku apartheidu v Jihoafrické republice.
Nakolik férové je toto srovnání? Dělicí linie jsou možná méně ostré než v případě apartheidu, avšak náš pokračující vysoký objem emisí skleníkových plynů chrání zájmy jedné skupiny obyvatel – převážně zámožných lidí, kteří žijí dnes – na úkor jiných. (V porovnání s většinou světové populace jsou zámožní dokonce i američtí a australští horníci, kteří by v případě utlumení uhelného průmyslu přišli o práci.) Naše chování přehlíží většinu chudých obyvatel světa i všechny lidi, kteří budou žít na této planetě v nadcházejících staletích.
Celosvětově platí, že chudí lidé zanechávají velmi malou uhlíkovou stopu, avšak klimatickými změnami budou nejvíce trpět oni. Mnozí z nich žijí v teplých oblastech, které se ještě více oteplují, a jsou mezi nimi i stamiliony zemědělců pracujících pro vlastní obživu, jejichž úroda závisí na dešťových srážkách. Schémata dešťových srážek se přitom budou měnit a asijské monzuny budou méně spolehlivé. A lidé, kteří se na této planetě narodí v příštích staletích, budou žít v teplejším světě s vyšší hladinou moří, nižším podílem orné půdy a extrémnějšími hurikány, suchy a záplavami.
Za těchto okolností je rozvoj nových uhelných projektů neetický a investovat do nich znamená podílet se na této neetické činnosti. Do jisté míry to sice platí o všech fosilních palivech, ale nejlepším způsobem, jak začít měnit naše chování, je omezit spotřebu uhlí. Nahrazení uhlí zemním plynem emise skleníkových plynů skutečně sníží, třebaže zemní plyn není sám o sobě dlouhodobě ekologicky udržitelný. V dnešní situaci je však ukončení investic do uhelného průmyslu správným krokem.
Z angličtiny přeložil Jiří Kobělka.