0

Hlas proti hlasování v Pákistánu

ISLÁMÁBÁD – Pákistán se chystá na parlamentní volby plánované na 18. únor a mnozí pozorovatelé doufají, že hlasování přinese zemi stabilitu a klid, poněvadž poskytne vládě lidovou legitimitu. Někdy však demokracii nejlépe poslouží odmítnutí volební účasti. Blížící se volby, které se uskuteční na základě nezákonného Dočasného ústavního nařízení (PCO) zavedeného po 3. listopadu, kdy prezident Parvíz Mušaraf vyhlásil výjimečný stav, jsou právě takovým případem. Z tohoto důvodu budou moje strana a její koaliční partneři hlasování bojkotovat.

Jistě, účast ve volbách by pro mou stranu znamenala skvělou příležitost nechat na lidech, ať sami rozhodnou o sporných otázkách. Podpora mé strany navíc roste a výzkumy veřejného mínění ukazují, že je v příhraniční provincii druhá nejoblíbenější a také ve všech ostatních provinciích získává půdu pod nohama.

Volby samy o sobě však demokracii nepřinesou. Zimbabwský prezident Robert Mugabe volby miluje. Egyptský prezident Husní Mubarak vypisuje volby už 27 let. Uzbecký prezident Islam Karimov se drží u moci 30 let a nedávno byl „zvolen“ na další sedmileté období. Volby mají význam pouze tehdy, jsou-li vnímány jako svobodné a spravedlivé, k čemuž jsou zapotřebí nezávislí arbitři.

Když moje strana před jedenácti lety začínala, říkali jsme si Hnutí za spravedlnost. Požadovali jsme nezávislé soudnictví, protože jsme věřili, že demokracie a prosperita nejsou bez vlády zákona možné a že vláda zákona vyžaduje takové soudnictví, které dokáže fungovat jako pojistka vlády. A protože jsme studovali na západních univerzitách, nechali jsme se inspirovat americkým systémem kontrol a vyvažovacích mechanismů.