Každý dobrý zástupce mezinárodní investiční banky ví, že konec dubna není vhodná chvíle k propagaci jeho služeb, neboť právě tehdy se světoví ministři financí vracejí domů ze schůzek MMF ve Washingtonu, vyplísněni, že rizika globálního hospodářství by se mohla přelít až k nim domů. Ministři jsou přespříliš zaměstnáni svým traumatem, než aby pomýšleli na placení tučných poplatků za nové emise mezinárodních dluhopisů. Kdo by chtěl navyšovat zadlužení, když za rohem je snad finanční krize? Je lepší si dál schraňovat státní pokladniční poukázky USA, třebaže výnos je mnohem nižší než u většiny ostatních investic.
Nebo snad ne? Vzhledem k tomu, že dnešní globální ekonomika se nachází uprostřed vytrvalé a čím dál vyrovnanější expanze, nenadešel čas začít zvažovat rizika pozitivního vývoje? Konkrétně, neměly by vlády, zejména ty, jež donekonečna vytvářejí dolarové rezervy, začít raději přemýšlet o tom, jak doma budovat silnice, mosty, přístavy, rozvodné sítě a další infrastrukturu? Nenazrál čas začít stavět základy pro udržení budoucího růstu, zejména v chudších regionech, které ještě nezískaly podíl na dnešní prosperitě?
Rozumějme si správně, nijak neobhajuji fiskální marnotratnost. Bilance rizik se však v posledních několika letech posunula. Ano, během příštích tří až pěti let pravděpodobně dojde k další globální recesi. Ano, pravděpodobně se objeví další vlna finančních krizí – snad ve střední Evropě, která dnes vypadá jako Asie před krizí roku 1997. Nedávná nervozita ohledně rostoucího islandského deficitu obchodní bilance a nového brazilského ministra financí se dominovitě šířila po celém světě a globálním investorům připomněla, že mnohé nově vznikající trhy sice ke statusu bezpečných investic pozvolna míří, ale většina jej ještě nedosáhla.
Každý dobrý zástupce mezinárodní investiční banky ví, že konec dubna není vhodná chvíle k propagaci jeho služeb, neboť právě tehdy se světoví ministři financí vracejí domů ze schůzek MMF ve Washingtonu, vyplísněni, že rizika globálního hospodářství by se mohla přelít až k nim domů. Ministři jsou přespříliš zaměstnáni svým traumatem, než aby pomýšleli na placení tučných poplatků za nové emise mezinárodních dluhopisů. Kdo by chtěl navyšovat zadlužení, když za rohem je snad finanční krize? Je lepší si dál schraňovat státní pokladniční poukázky USA, třebaže výnos je mnohem nižší než u většiny ostatních investic.
Nebo snad ne? Vzhledem k tomu, že dnešní globální ekonomika se nachází uprostřed vytrvalé a čím dál vyrovnanější expanze, nenadešel čas začít zvažovat rizika pozitivního vývoje? Konkrétně, neměly by vlády, zejména ty, jež donekonečna vytvářejí dolarové rezervy, začít raději přemýšlet o tom, jak doma budovat silnice, mosty, přístavy, rozvodné sítě a další infrastrukturu? Nenazrál čas začít stavět základy pro udržení budoucího růstu, zejména v chudších regionech, které ještě nezískaly podíl na dnešní prosperitě?
Rozumějme si správně, nijak neobhajuji fiskální marnotratnost. Bilance rizik se však v posledních několika letech posunula. Ano, během příštích tří až pěti let pravděpodobně dojde k další globální recesi. Ano, pravděpodobně se objeví další vlna finančních krizí – snad ve střední Evropě, která dnes vypadá jako Asie před krizí roku 1997. Nedávná nervozita ohledně rostoucího islandského deficitu obchodní bilance a nového brazilského ministra financí se dominovitě šířila po celém světě a globálním investorům připomněla, že mnohé nově vznikající trhy sice ke statusu bezpečných investic pozvolna míří, ale většina jej ještě nedosáhla.