0

Zkouškové období

LONDÝN – Lídři s rozhodovacími pravomocemi dnes prožívají těžké časy. Žijeme v éře nízké předvídatelnosti. Svět jako by se neustále proměňoval. Problémy, jež je třeba řešit, jsou obrovské. A především v mnoha případech existuje rozpor mezi vhodnou krátkodobou politickou praxí a správnou dlouhodobou politickou strategií.

Co se týče ekonomiky, debaty o klimatu a bezpečnosti, bezprostřední tlaky směřují převážně jedním směrem: zvyšme v ekonomice úlohu vlády, odložme klimatickou dohodu na finančně přívětivější dobu, ustupme od zásadního vojenského závazku bojovat proti globálnímu terorismu. A přece správná dlouhodobá politika v každém z těchto případů ukazuje téměř s jistotou opačným směrem.

Jak propast mezi krátkodobým a dlouhodobým zájmem přemostit? Vybrat si způsob jak toho dosáhnout znamená principiálně se rozhodnout, v co věříme a co chceme od své budoucnosti. Při zvažování jak postupovat se musíme rozhodovat hlavou, ale v jaké konání skutečně věříme, nám musí povědět srdce.

Co se ekonomiky týče, po krachu bankovní soustavy se téměř všichni shodli na obecně rozšířeném názoru, že trh selhal a stát musí zakročit. Oprašovaly se a dychtivě znovu četly staré výtisky Velkého krachu roku 1929 od Johna Kennetha Galbraithe a keynesiánská pojednání. A je to pravda: trh selhal a stát musel zakročit. Fiskální a měnové stimuly byly důležité už samy o sobě, ale ještě významnější byly proto, že dávaly najevo, že k prevenci šíření nákazy a dalších kolapsů se využije síly vlád.