JOHANNESBURG – Jako největší ohrožení planety se rýsují, v myslích mnoha lidí, terorismus a globální oteplování. Ve Spojených státech Bushova administrativa chce téměř o 20% navýšit financování bezpečnosti hranic a vymáhání imigračních zákonů. Přes 150 milionů dolarů jde do dopravních soustav v New Yorku, New Jersey a Connecticutu s cílem pomoci jim předcházet teroristickým útokům a reagovat na ně.
Mezinárodní terorismus ale každý rok zabije celkem asi 400 lidí. Kolik bychom za snížení počtu zabitých řekněme o 25% měli být ochotni zaplatit – miliardu dolarů, sto miliard?
Mezi tím se v Havaji sešli političtí činitelé, aby debatovali o smlouvě, která má nahradit Kjótský protokol. Ekologické lobbistické skupiny chtějí, aby příští smlouva šla mnohem dál než Kjóto, které už tak bere světu 180 miliard dolarů ročně. Snahy o zpomalení globálního oteplování prostřednictvím Kjótského protokolu nebo obdobné úmluvy změní jen velmi málo, vždyť do roku 2100 zpomalí růst teplot jen o sedm dní.
Desetina ročních nákladů na Kjótský protokol – anebo desetina letošního rozpočtu USA na války v Iráku a Afghánistánu – by předešla téměř 30 milionům nově nakažených HIV/AIDS. Tutéž částku by bylo možné využít i na pomoc čtyřem milionům lidí, kteří letos zemřou na podvýživu, 2,5 milionu lidí, jež usmrtí znečištění vzduchu v krytých i nekrytých prostorách, dvěma milionům těch, kdo zahynou z nedostatku stopových prvků (železa, zinku a vitaminu A), či dvěma milionům lidí, jejichž smrt způsobí nedostatek nezávadné pitné vody.
Dobře víme, jak umírání lidí z důvodu podvýživy, znečištění, HIV/AIDS a malárie zastavit. Účinné strategie jsou levné a prosté: jde obvykle o otázku zajištění nezbytností (stopových prvků, čistějších druhů paliv, bezplatných kondomů, moskytiér) pro ty, kdo je potřebují. Počet obětí zůstává vysoký, protože máme omezené zdroje, takže všechny problémy světa vyřešit nedokážeme a právě tyto problémy nejsou v popředí našeho zájmu.
Vlády i nevládní organizace utrácejí každoročně miliardy dolarů ve snaze pomoci světu, aniž by jasně zvažovaly, zda dosahují maxima možného. Priority mezi dobře míněnými projekty, jež financují, si stanovují pouze tím, že se rozhodují dělat to a nedělat ono – často na základě politických okolností a mediální pozornosti, nikoli pečlivého přezkumu.
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Panika ohledně terorismu a změny klimatu nás sice vůči dalším problémům, jimž planeta čelí, zcela nezaslepuje, ale rozhodně pokřivuje optiku, skrze niž vidíme celkový obraz. Doufám, že až se v květnu u kulatého sejdou stolu mezinárodní ekonomové, aby v rámci projektu nazvaného „Kodaňský konsenzus“ zvážili přes 50 řešení různých světových výzev, vynoří se jasnější obrázek.
Účastníci použijí analýzu nákladů a přínosů, aby různé strategie poměřili. Výsledkem bude seznam řešení seřazený dle priority, jenž ukáže, které projekty slibují největší přínosy ve srovnání s náklady. Měl by se svět plnou parou řítit do další dohody ve stylu Kjótského protokolu? Měli bychom svou prioritou učinit znečištění ovzduší?
Někteří lidé se silně ohrazují proti použití ekonomických nástrojů k poměřování největších problémů světa. Jde ale o způsob jak poctivě zjistit, co funguje a co nikoliv. Pro politiky je velice snadné přihodit na problémy jako terorismus víc peněz, třebaže snad některé státy za bezpečnostní opatření utrácejí přespříliš, takže jen útoky přesouvají z místa na místo. Potřebujeme poznání.
Když uznáme, že některým politikám se daří jen málo, můžeme debatovat o jiných možnostech. Možná že existují prozíravější způsoby boje s terorismem než nákladné války a neustálé posilování vnitřní bezpečnosti. Možná že se dokážeme se změnou klimatu vypořádat méně nákladnými a efektivnějšími technologickými iniciativami. Možná že světu prospějeme víc, když se zaměříme na znečištění vzduchu, vzdělávání nebo postavení žen.
Jak dnes politici rozhodují o výdajích, víme. V květnu uvidíme, jak by tytéž peníze investovali někteří z nejlepších světových ekonomů – včetně pěti laureátů Nobelovy ceny – tak, aby zajistili největší možné přínosy.
Dozvíme se, co by se mohlo stát, kdyby se politici povznesli nad zkreslený obrázek intenzivní mediální soustředěnosti na terorismus a změnu klimatu. Výsledkem by mělo být jasnější zacílení na největší potíže světa a jejich nejlepší řešení.
To have unlimited access to our content including in-depth commentaries, book reviews, exclusive interviews, PS OnPoint and PS The Big Picture, please subscribe
JOHANNESBURG – Jako největší ohrožení planety se rýsují, v myslích mnoha lidí, terorismus a globální oteplování. Ve Spojených státech Bushova administrativa chce téměř o 20% navýšit financování bezpečnosti hranic a vymáhání imigračních zákonů. Přes 150 milionů dolarů jde do dopravních soustav v New Yorku, New Jersey a Connecticutu s cílem pomoci jim předcházet teroristickým útokům a reagovat na ně.
Mezinárodní terorismus ale každý rok zabije celkem asi 400 lidí. Kolik bychom za snížení počtu zabitých řekněme o 25% měli být ochotni zaplatit – miliardu dolarů, sto miliard?
Mezi tím se v Havaji sešli političtí činitelé, aby debatovali o smlouvě, která má nahradit Kjótský protokol. Ekologické lobbistické skupiny chtějí, aby příští smlouva šla mnohem dál než Kjóto, které už tak bere světu 180 miliard dolarů ročně. Snahy o zpomalení globálního oteplování prostřednictvím Kjótského protokolu nebo obdobné úmluvy změní jen velmi málo, vždyť do roku 2100 zpomalí růst teplot jen o sedm dní.
Desetina ročních nákladů na Kjótský protokol – anebo desetina letošního rozpočtu USA na války v Iráku a Afghánistánu – by předešla téměř 30 milionům nově nakažených HIV/AIDS. Tutéž částku by bylo možné využít i na pomoc čtyřem milionům lidí, kteří letos zemřou na podvýživu, 2,5 milionu lidí, jež usmrtí znečištění vzduchu v krytých i nekrytých prostorách, dvěma milionům těch, kdo zahynou z nedostatku stopových prvků (železa, zinku a vitaminu A), či dvěma milionům lidí, jejichž smrt způsobí nedostatek nezávadné pitné vody.
Dobře víme, jak umírání lidí z důvodu podvýživy, znečištění, HIV/AIDS a malárie zastavit. Účinné strategie jsou levné a prosté: jde obvykle o otázku zajištění nezbytností (stopových prvků, čistějších druhů paliv, bezplatných kondomů, moskytiér) pro ty, kdo je potřebují. Počet obětí zůstává vysoký, protože máme omezené zdroje, takže všechny problémy světa vyřešit nedokážeme a právě tyto problémy nejsou v popředí našeho zájmu.
Vlády i nevládní organizace utrácejí každoročně miliardy dolarů ve snaze pomoci světu, aniž by jasně zvažovaly, zda dosahují maxima možného. Priority mezi dobře míněnými projekty, jež financují, si stanovují pouze tím, že se rozhodují dělat to a nedělat ono – často na základě politických okolností a mediální pozornosti, nikoli pečlivého přezkumu.
Subscribe to PS Digital
Access every new PS commentary, our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – including Longer Reads, Insider Interviews, Big Picture/Big Question, and Say More – and the full PS archive.
Subscribe Now
Panika ohledně terorismu a změny klimatu nás sice vůči dalším problémům, jimž planeta čelí, zcela nezaslepuje, ale rozhodně pokřivuje optiku, skrze niž vidíme celkový obraz. Doufám, že až se v květnu u kulatého sejdou stolu mezinárodní ekonomové, aby v rámci projektu nazvaného „Kodaňský konsenzus“ zvážili přes 50 řešení různých světových výzev, vynoří se jasnější obrázek.
Účastníci použijí analýzu nákladů a přínosů, aby různé strategie poměřili. Výsledkem bude seznam řešení seřazený dle priority, jenž ukáže, které projekty slibují největší přínosy ve srovnání s náklady. Měl by se svět plnou parou řítit do další dohody ve stylu Kjótského protokolu? Měli bychom svou prioritou učinit znečištění ovzduší?
Někteří lidé se silně ohrazují proti použití ekonomických nástrojů k poměřování největších problémů světa. Jde ale o způsob jak poctivě zjistit, co funguje a co nikoliv. Pro politiky je velice snadné přihodit na problémy jako terorismus víc peněz, třebaže snad některé státy za bezpečnostní opatření utrácejí přespříliš, takže jen útoky přesouvají z místa na místo. Potřebujeme poznání.
Když uznáme, že některým politikám se daří jen málo, můžeme debatovat o jiných možnostech. Možná že existují prozíravější způsoby boje s terorismem než nákladné války a neustálé posilování vnitřní bezpečnosti. Možná že se dokážeme se změnou klimatu vypořádat méně nákladnými a efektivnějšími technologickými iniciativami. Možná že světu prospějeme víc, když se zaměříme na znečištění vzduchu, vzdělávání nebo postavení žen.
Jak dnes politici rozhodují o výdajích, víme. V květnu uvidíme, jak by tytéž peníze investovali někteří z nejlepších světových ekonomů – včetně pěti laureátů Nobelovy ceny – tak, aby zajistili největší možné přínosy.
Dozvíme se, co by se mohlo stát, kdyby se politici povznesli nad zkreslený obrázek intenzivní mediální soustředěnosti na terorismus a změnu klimatu. Výsledkem by mělo být jasnější zacílení na největší potíže světa a jejich nejlepší řešení.