NEW YORK – Po řecké a irské krizi a rozšíření finanční nákazy do Portugalska, Španělska a možná i Itálie se eurozóna ocitá ve vážné krizi. Existují tři možné scénáře dalšího vývoje: scénář protrmácení se založený na současném přístupu „půjč a modli se“, scénář rozpadu s neuspořádanými restrukturalizacemi dluhů a možným vystoupením slabších členů a scénář větší integrace, z něhož bude vyplývat nějaká forma fiskální unie.
Scénář protrmácení se – kdy jsou členským státům v tísni poskytovány finance (podmíněné fiskální úpravou a strukturálními reformami) v naději, že jsou tyto státy nelikvidní, ale solventní – se rovná nestabilní nerovnováze. Dokonce by se mohl změnit ve scénář neuspořádaného rozpadu, pokud nebudou brzy zavedeny institucionální reformy a další politická opatření vedoucí k užší integraci a obnovení růstu na periferii eurozóny.
Krize začala příliš velkým objemem soukromých dluhů a transakcí s vypůjčenými penězi, z čehož vznikl dluh veřejný a schodky, neboť krize a recese vyvolaly zhoršení fiskální situace a soukromé ztráty byly v převážné míře socializovány prostřednictvím sanací finančních soustav. Mezinárodní měnový fond a Evropská unie poté zachránily suverénní vlády v tísni, které již ztratily přístup na trhy – tedy Řecko a Irsko.
NEW YORK – Po řecké a irské krizi a rozšíření finanční nákazy do Portugalska, Španělska a možná i Itálie se eurozóna ocitá ve vážné krizi. Existují tři možné scénáře dalšího vývoje: scénář protrmácení se založený na současném přístupu „půjč a modli se“, scénář rozpadu s neuspořádanými restrukturalizacemi dluhů a možným vystoupením slabších členů a scénář větší integrace, z něhož bude vyplývat nějaká forma fiskální unie.
Scénář protrmácení se – kdy jsou členským státům v tísni poskytovány finance (podmíněné fiskální úpravou a strukturálními reformami) v naději, že jsou tyto státy nelikvidní, ale solventní – se rovná nestabilní nerovnováze. Dokonce by se mohl změnit ve scénář neuspořádaného rozpadu, pokud nebudou brzy zavedeny institucionální reformy a další politická opatření vedoucí k užší integraci a obnovení růstu na periferii eurozóny.
Krize začala příliš velkým objemem soukromých dluhů a transakcí s vypůjčenými penězi, z čehož vznikl dluh veřejný a schodky, neboť krize a recese vyvolaly zhoršení fiskální situace a soukromé ztráty byly v převážné míře socializovány prostřednictvím sanací finančních soustav. Mezinárodní měnový fond a Evropská unie poté zachránily suverénní vlády v tísni, které již ztratily přístup na trhy – tedy Řecko a Irsko.