10

Asijský demokratický bezpečnostní kosočtverec

TOKIO – Když jsem v létě roku 2007 vystoupil jako premiér Japonska v ústředním sále indického parlamentu, mluvil jsem o „Soutoku dvou moří“ – tento obrat jsem si vypůjčil z názvu knihy, kterou v roce 1655 napsal mughalský princ Dara Šikó. Odměnou mi byl potlesk a jednoznačný souhlas přítomných zákonodárců. Následujících pět let mě ještě více utvrdilo v názoru, že jsem tehdy řekl správnou věc.

Mír, stabilita a svoboda námořní plavby v Tichém oceánu jsou neoddělitelně spojené s mírem, stabilitou a svobodou námořní plavby v oceánu Indickém. Události ovlivňující dění v každém z těchto oceánů jsou vzájemně provázanější než kdykoliv dříve. Japonsko coby jedna z nejstarších námořních demokracií v Asii by měla hrát významnější roli při zachovávání obecného blaha v obou těchto regionech.

Přesto se zdá, že se Jihočínské moře stále více stává „jezerem Peking“, které bude podle analytiků pro Čínu tímtéž, čím bylo Ochotské moře pro sovětské Rusko: mořem dostatečně hlubokým na to, aby tam námořnictvo Lidově osvobozenecké armády (LOA) mohlo umístit základnu svých útočných ponorek na jaderný pohon, schopných odpalovat rakety s jadernými hlavicemi. Už brzy bude běžně k vidění nově postavená letadlová loď námořnictva LOA, která bohatě postačí k zastrašení čínských sousedů.

Proto nesmí Japonsko podlehnout každodenním donucovacím cvičením čínské vlády kolem ostrovů Senkaku ve Východočínském moři. Jistě, do přilehlých výsostných vod Japonska zatím pronikla jen lehce vyzbrojená plavidla čínských bezpečnostních složek, nikoliv námořní lodě LOA. Tento „jemnější“ přístup by však neměl nikoho ošálit. Tím, že činí z přítomnosti těchto plavidel běžný úkaz, se Čína snaží vyvolat zdání, že její jurisdikce ve vodách kolem ostrovů je samozřejmá věc.