0

Maření „zlaté“ příležitosti

PALO ALTO – Skupina vědců z několika evropských zemí využila postupů genového sestřihu k vytvoření pozoruhodného rajského jablka. Pyšní se sytě nachovou slupkou i dužninou a obsahuje hladiny antioxidantů o 200% vyšší než u nemodifikovaných rajčat. Když se tato rajčata podávala myším silně náchylným k rakovině, výrazně jim prodloužila život.

Těmto výzkumům se dostalo široké pozornosti, ale neméně významný pokrok v oblasti genetické modifikace se už téměř deset let povětšinou přehlíží. Jde o průkopnickou „zlatou rýži“, soubor nových odrůd rýže, která je biologicky obohacená pomocí genů vyjadřujících se jako beta-karoten, prekurzor vitaminu A, který se v těle dle potřeby mění v aktivní formu.

Chicago Pollution

Climate Change in the Trumpocene Age

Bo Lidegaard argues that the US president-elect’s ability to derail global progress toward a green economy is more limited than many believe.

Většina lékařů v Severní Americe a v Evropě se během své profesní kariéry nesetká ani s jediným případem nedostatku vitaminu A. Situace je však zcela jiná v chudých zemích, kde je nedostatek vitaminu A epidemický mezi chudými lidmi, v jejichž stravě převládá právě rýže (neobsahující ani beta-karoten, ani vitamin A) či jiné zdroje kalorií bohaté na uhlovodany a chudé na vitaminy.

Nedostatek vitaminu A, jenž může být drtivý, ba až smrtelný, ohrožuje v rozvojových zemích 200-300 milionů dětí v předškolním věku. Zvyšuje náchylnost k běžným dětským infekcím, jako jsou spalničky a průjmová onemocnění, a je v rozvojových zemích nejvýznamnější jednotlivou příčinou nevidomosti u dětí. Rok co rok v důsledku nedostatku vitaminu A oslepne asi 500 tisíc dětí, z nichž 70% do roka od ztráty zraku zemře.

Teoreticky bychom mohli stravu dětí jednoduše doplňovat vitaminem A v kapslích nebo jej přidávat do některé základní potraviny, tak jako do kuchyňské soli přidáváme jód, aby se předešlo hypotyreóze a strumě. Bohužel však po ruce nejsou ani prostředky (stovky milionů dolarů ročně), ani distribuční infrastruktura.

Biotechnologie nabízí lepší, levnější a schůdnější řešení: zlatou rýži, v níž se beta-karoten stává součástí geneticky upravených rýžových zrn. Jde o jednoduchou koncepci. Ačkoliv rostliny rýže běžně v endospermu (semenech) beta-karoten nesyntetizují, vytvářejí jej ve svých zelených částech. Dráha se obnovuje použitím postupů genového sestřihu k vložení dvou genů, jejichž expresí jsou právě tyto enzymy, takže zrna rýže hromadí terapeutická množství beta-karotenu.

Zlatá rýže nabízí potenciál, jímž by k lidskému zdraví a blahobytu přispěla tak monumentálně jako objev a rozšíření Salkovy vakcíny proti obrně. Při širokém využití by mohla každoročně zachránit stovky tisíc životů a zvýšit kvalitu života milionů dalších lidí.

Jednu stránku tohoto zářného příběhu však halí stín. Nesmiřitelný odpor protivědeckých, antitechnologických aktivistů – Greenpeace, Přátel Země a dalších několika skupin – přinutil regulátory, již jsou ve věci rizika už beztak zdráhaví, aby přijali přehnaně ostražitý přístup, který brzdí schvalování.

Na zlaté rýži není vůbec nic, co by vyžadovalo nekonečné prověrky případ od případu a úřednické přešlapování. Jak v roce 1992 prohlásil britský časopis Nature , široký vědecký konsenzus má za to, že „reakce organismů modifikovaných moderními molekulárními a buněčnými metodami a organismů vzniklých klasickými metodami se řídí týmiž fyzickými a biologickými zákony… [Proto] neexistuje žádný koncepční rozdíl mezi genetickou modifikací rostlin a mikroorganismů klasickými metodami a molekulárními technikami modifikujícími DNA a přenášejícími geny.“

Řečeno jinak, vládní regulace terénního výzkumu rostlin by se měla zaměřovat na rysy, které se mohou vztahovat k riziku – invazivnost, plevelnost, toxicita a tak dále –, spíš než na to, zda byla použita ta či ona technika genetické manipulace.

Devět let od svého vytvoření a navzdory obrovskému potenciálu prospět lidstvu – a zanedbatelnou pravděpodobností, že lidskému zdraví nebo životnímu prostředí způsobí újmu – zlatou rýži nadále přežvykuje úřední šiml a změna je v nedohlednu. (Protirakovinná rajčata nechť zbystří.)

Naproti tomu rostliny vytvořené méně precizními technikami, jako je hybridizace či mutageneze, nepodléhají obyčejně vůbec žádnému státnímu dohledu ani požadavkům (a ani nevyvolávají odpor aktivistů). To se týká i četných nových odrůd rostlin, které vzešly ze „vzdáleného křížení“, tedy hybridizace přenášející geny z jednoho druhu na jiný – přes hranice, které se dříve pokládaly za přirozené meze šlechtění.

Prezidentka Rockefellerovy nadace Judith Rodinová loni v říjnu oznámila, že její organizace zajistí financování Mezinárodního institutu pro výzkum rýže, aby zlatou rýži provedl národním schvalovacím procesem v Bangladéši, Indii, Indonésii a na Filipínách. To je dobrá zpráva, leč skutečně potřebná je mnohavrstevná průbojná reforma regulačního procesu, aby měly naději na úspěch všechny nové genetické konstrukce.

Fake news or real views Learn More

Nina Fedoroffová, význačná rostlinná genetička působící jako přední vědecká poradkyně americké ministryně zahraničí Condoleezzy Riceové, v dubnovém úvodníku časopisu Science napsala: „Nová zelená revoluce vyžaduje globální oddanost budování moderní zemědělské infrastruktury po celém světě, adekvátní investice do vzdělávání a moderních laboratorních zařízení a pokrok na cestě k jednodušším regulačním přístupům, které dokážou zohlednit přibývající důkazy o bezpečnosti.“

Historie zlaté rýže dává jasně najevo, že doposud nemáme dostatek vůle a moudrosti, abychom to v praxi uskutečnili.