FRANKFURT – Krize eura už Evropskou unii proměnila z dobrovolného svazku rovnoprávných států na vazbu mezi věřiteli a dlužníky, z níž není úniku. Věřitelé mohou očekávat, že kdyby některý z členských států měnovou unii opustil, přijdou o značné sumy, a přesto jsou dlužníci podrobováni politikám, jež prohlubují jejich propad, ztěžují jejich dluhové břemeno a zachovávají jejich podřízené postavení. Krize teď proto hrozí rozvrácením samotné EU. To by byla tragédie historické velikosti, jíž může předejít jedině německé vedení.
Příčiny krize nelze řádně pochopit, neporozumíme-li fatální vadě eura: vytvořením nezávislé centrální banky se členské země zadlužily v měně, již neovládají. Úřady i účastníci trhu zprvu přistupovali ke všem státním dluhopisům, jako by byly bezrizikové, čímž vznikla zvrácená pobídka, aby se banky plnily slabšími dluhopisy. Když řecká krize probudila strašáka krachu, finanční trhy zareagovaly s velkou razancí a všechny silně zadlužené členy eurozóny odsunuly do postavení rozvojové země předlužené v cizí měně. K silně zadluženým členským zemím se následně přistupovalo, jako by si za své neštěstí mohly pouze a výhradně samy, a strukturální vada eura zůstala nenapravena.
Jakmile tomuto porozumíme, řešení se nabízí prakticky samo. Lze jej shrnout jedním slovem: eurobondy.
FRANKFURT – Krize eura už Evropskou unii proměnila z dobrovolného svazku rovnoprávných států na vazbu mezi věřiteli a dlužníky, z níž není úniku. Věřitelé mohou očekávat, že kdyby některý z členských států měnovou unii opustil, přijdou o značné sumy, a přesto jsou dlužníci podrobováni politikám, jež prohlubují jejich propad, ztěžují jejich dluhové břemeno a zachovávají jejich podřízené postavení. Krize teď proto hrozí rozvrácením samotné EU. To by byla tragédie historické velikosti, jíž může předejít jedině německé vedení.
Příčiny krize nelze řádně pochopit, neporozumíme-li fatální vadě eura: vytvořením nezávislé centrální banky se členské země zadlužily v měně, již neovládají. Úřady i účastníci trhu zprvu přistupovali ke všem státním dluhopisům, jako by byly bezrizikové, čímž vznikla zvrácená pobídka, aby se banky plnily slabšími dluhopisy. Když řecká krize probudila strašáka krachu, finanční trhy zareagovaly s velkou razancí a všechny silně zadlužené členy eurozóny odsunuly do postavení rozvojové země předlužené v cizí měně. K silně zadluženým členským zemím se následně přistupovalo, jako by si za své neštěstí mohly pouze a výhradně samy, a strukturální vada eura zůstala nenapravena.
Jakmile tomuto porozumíme, řešení se nabízí prakticky samo. Lze jej shrnout jedním slovem: eurobondy.