0

Bezpečnostní strategie pro 21. století

MADRID – „Znovu a znovu se Američané v dějinách našeho národa vzepjali, aby zvládli – a formovali – období transformačních změn. Právě teď musí jeden z takových okamžiků nadejít.“ Tak začíná Strategie národní bezpečnosti Spojených států amerických, předložená 27. května Kongresu USA. Silná stránka tohoto dokumentu, právě tak jako politik uskutečňovaných během 16 měsíců Obamovy administrativy v úřadu, politik dialogu, mezinárodního odhodlání, nešíření jaderných zbraní a odzbrojení, tkví v postoji, který si osvojuje. Tato bezpečnostní strategie je zřetelným odklonem od své předchůdkyně a předkládá širší koncepci významu národní bezpečnosti pro amerického prezidenta Baracka Obamu.

Obama v reakci na zásadní výzvy naší doby zaujal komplexní doktrínou určité stanovisko. Ostatně jeho bezpečnostní strategie je bezmála strategií „národní“. Její uvažování přesahuje dominantní unilaterální paradigma její předchůdkyně a zahrnuje obhajobu mezinárodního práva. To stojí za pozornost obzvlášť vzhledem k tomu, že USA za prezidenta George W. Bushe nepodepsaly ani jednu z význačných úmluv o vytvoření Mezinárodního trestního soudu a stálého tribunálu pro válečné zločiny.

Obamův přístup k bezpečnosti je také širší a tři klíčové prvky – obranu, diplomacii a rozvoj – předkládá jako nedělitelné složky celku. Vojenský rozměr zahraničních intervencí ztrácí svou privilegovanou úlohu a uvolňuje prostor pro prevenci konfliktu a mírové a stabilizační mise.

V boji proti terorismu strategie upouští od převážně vojenského náhledu, z něhož vycházela válka proti teroru, a zavádí významnější úlohu výzvědných služeb. Vůbec poprvé se poukazuje na osoby s tendencí být hrozbou pro bezpečnost USA. Spojené státy nevedou válku proti terorismu; jsou ve „válce proti konkrétní síti, al-Káidě, a přidruženým organizacím.“ V této válce jsou informační zdroje obzvlášť potřebné.