Blízkovýchodní vůdci, Husním Mubarakem počínaje a Arielem Saronem konče, míří do Washingtonu a diskutují tam o znovuzahájení mírového procesu. Prezident Bush mluví o palestinském státu a reformě Palestinské samosprávy, ale konkrétní recept (zatím) sám nemá. Slomo Avineri, někdejší generální ředitel izraelského ministerstva zahraničních věcí, ve svém článku předkládá zbrusu nový přístup, jak obou cílů dosáhnout.
Blízký východ je v zajetí dvou protichůdných potřeb. Palestinci musí znovu vybudovat politické struktury, které Izrael při svých nedávných útocích na Západní břeh téměř zcela zničil. Přitom je ovšem jasné, že Palestinci nebudou schopni vytvořit politické zřízení, které by nebylo poskvrněno terorismem a poznamenáno ideologií, která vehementně odmítá právo Izraele na existenci.
Po dohodách z Osla, které byly uzavřeny před deseti lety, zastánci mírového procesu z Izraele i odjinud doufali, že Organizace za osvobození Palestiny (OOP) - ozbrojené národní osvobozenecké hnutí hluboce propletené s terorismem - se přemění v odpovědnou a životaschopnou politickou strukturu. Jen v tom případě by totiž nezávislý palestinský stát mohl vedle Izraele existovat v míru. Když takovou proměnou dokázal projít jihoafrický Africký národní kongres (ANC), proč ne Palestinci? Vyhlídka, že by se Jásir Arafat mohl stát palestinským Nelsonem Mandelou, dodala naděje i těm Izraelcům, kteří o úspěchu procesu zahájeného v Oslu pochybovali.
Blízkovýchodní vůdci, Husním Mubarakem počínaje a Arielem Saronem konče, míří do Washingtonu a diskutují tam o znovuzahájení mírového procesu. Prezident Bush mluví o palestinském státu a reformě Palestinské samosprávy, ale konkrétní recept (zatím) sám nemá. Slomo Avineri, někdejší generální ředitel izraelského ministerstva zahraničních věcí, ve svém článku předkládá zbrusu nový přístup, jak obou cílů dosáhnout.
Blízký východ je v zajetí dvou protichůdných potřeb. Palestinci musí znovu vybudovat politické struktury, které Izrael při svých nedávných útocích na Západní břeh téměř zcela zničil. Přitom je ovšem jasné, že Palestinci nebudou schopni vytvořit politické zřízení, které by nebylo poskvrněno terorismem a poznamenáno ideologií, která vehementně odmítá právo Izraele na existenci.
Po dohodách z Osla, které byly uzavřeny před deseti lety, zastánci mírového procesu z Izraele i odjinud doufali, že Organizace za osvobození Palestiny (OOP) - ozbrojené národní osvobozenecké hnutí hluboce propletené s terorismem - se přemění v odpovědnou a životaschopnou politickou strukturu. Jen v tom případě by totiž nezávislý palestinský stát mohl vedle Izraele existovat v míru. Když takovou proměnou dokázal projít jihoafrický Africký národní kongres (ANC), proč ne Palestinci? Vyhlídka, že by se Jásir Arafat mohl stát palestinským Nelsonem Mandelou, dodala naděje i těm Izraelcům, kteří o úspěchu procesu zahájeného v Oslu pochybovali.