1

Saúd se ptá: ,,Proč?"

Jistý novinář, který nedávno navštívil Saúdskou Arábii se mě zeptal, proč pět z šesti studentů, které zpovídal na Univerzitě krále Saúda, stále věří, že al-Kajdá není zodpovědná za loňské útoky na Světové obchodní středisko a Pentagon. Odpověď na podobné otázky je pro mě čím dál tím složitější, poněvadž všechna přesvědčivá vysvětlení jsem už vyčerpal.

Věříval jsem, že popírání spoluviny Saúdů na teroristických útocích je odrazem naší nervozity z toho, co se onoho černého dne stalo. Doufal jsem, že nalezneme odvahu, abychom své ponížení, jak jsme to vnímali, překonali, že začneme hledat v hloubi sebe sama a že si začneme klást tu velkou otázku: ,,Proč patnáct našich mladých mužů tak brutálně zaútočilo na Ameriku?"

Zatím nejsme v hledání odpovědi na tuto otázku o mnoho dál, než jsme byli těsně po útocích, protože nedokážeme najít odvahu, abychom si ji vůbec položili. Kdybychom v sobě měli více přesvědčení a méně zloby, organizovali bychom jeden seminář za druhým, kde bychom analyzovali, co se stalo, snažili se pochopit příčiny takového činu a plánovali bychom budoucnost, kde by podobná tragédie neměla místo. Vždyť letadla unesená pod záštitou Usámy bin Ládina zaútočila nejen na New York a Washington, ale i na islám coby víru a na hodnoty tolerance a spolužití, jež toto náboženství káže.

Jenže i přes obludnost této události ji my neustále odmítáme. Stále se držíme teorií o spiknutí, přestože bin Ládin a jeho spolupachatelé se svým skvělým ,,úspěchem" otevřeně holedbali. Stále zavíráme oči nad tím, že devatenáct mladých muslimů se rozhodlo opustit domov, připojit se - jak sami říkali - k džihádu a stát se zločinci.