0

Rooseveltovská chvíle pro americké megabanky?

WASHINGTON – Před více než sto lety stály Spojené státy v čele světa, když přehodnotily způsob, jakým fungují velké firmy – a otázku, kdy by se moc těchto firem měla omezit. Při zpětném ohlédnutí se přelomovým legislativním počinem – nejen pro USA, ale i mezinárodně – stal Shermanův antitrustový zákon z roku 1890.

Doddův a Frankův návrh zákona o finanční reformě, který by měl brzy projít americkým Senátem, dělá něco podobného – pozdě, ale přece – v oblasti bankovnictví.

Před rokem 1890 byly velké firmy všeobecně pokládány za efektivnější a obecně modernější než firmy malé. Většina lidí pokládala konsolidaci menších firem do nižšího počtu firem velkých za stabilizující vývoj, který odměňuje úspěch a umožňuje další produktivní investice. Proměnu Ameriky ve velkou hospodářskou mocnost koneckonců umožnily obří ocelárny, integrované železniční systémy a mobilizace enormních energetických zdrojů prostřednictvím podniků typu Standard Oil.

Vznik stále větších firem však měl také hluboký sociální dopad a v této oblasti se nedaly všechny změny zařadit do kategorie pozitivních. Lidé řídící velké firmy byli často bezskrupulózní a v některých případech využívali svého dominantního tržního postavení k vytěsňování konkurentů – což přeživším firmám následně umožnilo omezovat nabídku a zvyšovat ceny.