VARŠAVA: Třináct dnů, jež tohoto léta papež Jan Pavel II. pobyl v Polsku, byly pravděpodobně už těmi posledními, které ve své rodné zemi strávil. Ukazuje se ale, že to, co chtěl papež polskému národu říci, a to, co oni z toho pochopili, byly dvě zcela odlišné věci a tento rozdíl, jako nostalgický závoj, halí blednoucí smysl celé cesty,
Papež Jan Pavel II. zahájil svoji pouť v Gdaňsku, rodišti Solidarity, a to vzpomínkovou mší za sv. Vojtěcha, jenž před nějakými tisíci lety do Polska přinesl katolickou víru. Evangelium sv. Vojtěcha je začasto zváno “křtem Polska”. Ovšem to, o co se papež pokusil, ale nebylo nic menšího, než nový křest své země. Tak se ke svému Polsku také choval – do určité míry – jako k pohanské zemi. Jeho nesčetná kázání a proslovy proto tolik zjevovala úsilí oživit Vojtěchův duch v Polsku.
Jan Pavel neustále hovořil o potřebě lásky, o lásce k Bohu, a rovněž o lásce mezi lidmi navzájem. Ve své bezprecedentní návštěvě Polského parlamentu – a věru, že jeho projev v Sejmu byl prvním projevem k demokratickému zákonodárnému shromáždění, které Jan Pavel II. učinil ve dvou desetiletích, co sedí na papežském stolci – a tehdy dokonce mluvil o lásce mezi politiky, třebaže je natolik chytrý, že si je vědom, že taková věc je prakticky nemožná. Naši politici byli velmi šťastní, když slyšeli, jak by se měli navzájem milovat, třebaže hned po té, co je papež opustil, se začali hádat o vlastní význam takové lásky. Během posledního dne svého pobytu papež pozval polského presidenta, člověka s dlouholetou komunistickou minulostí, do svého “papamobilu”, což byl věc rovněž absolutně bezprecedentní.
VARŠAVA: Třináct dnů, jež tohoto léta papež Jan Pavel II. pobyl v Polsku, byly pravděpodobně už těmi posledními, které ve své rodné zemi strávil. Ukazuje se ale, že to, co chtěl papež polskému národu říci, a to, co oni z toho pochopili, byly dvě zcela odlišné věci a tento rozdíl, jako nostalgický závoj, halí blednoucí smysl celé cesty,
Papež Jan Pavel II. zahájil svoji pouť v Gdaňsku, rodišti Solidarity, a to vzpomínkovou mší za sv. Vojtěcha, jenž před nějakými tisíci lety do Polska přinesl katolickou víru. Evangelium sv. Vojtěcha je začasto zváno “křtem Polska”. Ovšem to, o co se papež pokusil, ale nebylo nic menšího, než nový křest své země. Tak se ke svému Polsku také choval – do určité míry – jako k pohanské zemi. Jeho nesčetná kázání a proslovy proto tolik zjevovala úsilí oživit Vojtěchův duch v Polsku.
Jan Pavel neustále hovořil o potřebě lásky, o lásce k Bohu, a rovněž o lásce mezi lidmi navzájem. Ve své bezprecedentní návštěvě Polského parlamentu – a věru, že jeho projev v Sejmu byl prvním projevem k demokratickému zákonodárnému shromáždění, které Jan Pavel II. učinil ve dvou desetiletích, co sedí na papežském stolci – a tehdy dokonce mluvil o lásce mezi politiky, třebaže je natolik chytrý, že si je vědom, že taková věc je prakticky nemožná. Naši politici byli velmi šťastní, když slyšeli, jak by se měli navzájem milovat, třebaže hned po té, co je papež opustil, se začali hádat o vlastní význam takové lásky. Během posledního dne svého pobytu papež pozval polského presidenta, člověka s dlouholetou komunistickou minulostí, do svého “papamobilu”, což byl věc rovněž absolutně bezprecedentní.