Vánoce vězeňkyně

VĚZNICE LUKJANIVSKA, KYJEV – Říká se, že v zákopu není nikdo ateista. Po svém zinscenovaném procesu a čtyřech a půl měsících strávených na cele jsem zjistila, že ateistou není nikdo ani ve vězení.

Když vás navzdory nesnesitelné bolesti desítky hodin bez přestávky vyslýchají – a to i na cele – a celý donucovací systém autoritářského režimu včetně jeho médií se vás snaží jednou provždy zdiskreditovat a zničit, stává se modlitba jediným intimním, důvěrným a konejšivým rozhovorem, který člověk může mít. Uvědomíte si, že Bůh je vaším jediným přítelem a jedinou dostupnou rodinou, protože – nemáte-li ani přístup ke knězi, jemuž důvěřujete – neexistuje nikdo jiný, komu byste se mohli svěřit se svými obavami a nadějemi.

V tomto období lásky a rodinné pohody je osamělost vězeňské cely téměř nesnesitelná. Šedivé mrtvolné ticho noci (dozorci voyeuristicky nakukují skrz štěrbinu ve dveřích), náhlá a odtělesněná ječení vězňů, ječení z tísně a vzteku, vzdálené chrastění a řinčení vězeňských zámků: to vše činí spánek nemožným nebo tak neklidným, že se rovná trýznění.

To continue reading, please log in or enter your email address.

To access our archive, please log in or register now and read two articles from our archive every month for free. For unlimited access to our archive, as well as to the unrivaled analysis of PS On Point, subscribe now.

required

By proceeding, you agree to our Terms of Service and Privacy Policy, which describes the personal data we collect and how we use it.

Log in

http://prosyn.org/3rX3ZqW/cs;

Cookies and Privacy

We use cookies to improve your experience on our website. To find out more, read our updated cookie policy and privacy policy.