4

Bezletová zóna pro Sýrii

BRUSEL – Při interpretaci mezinárodních vztahů se snad až příliš často používá rčení, že nepřítel mého nepřítele je mým přítelem. Někdy to bývá pravda, ale v mnoha případech to pravda není.

Před třiceti lety byli afghánští mudžahedíni mylně pokládáni za přátele Západu, když bojovali proti Sovětům, kteří podnikli invazi do jejich země. Jak ledabyle se dnes tento předpoklad jeví vzhledem ke všemu, co se od té doby stalo.

Prohlubující se krize v Sýrii a zločinné použití chemických zbraní v této zemi vytvořily podobnou dynamiku a dilema. Západ však nemusí riskovat, že se dopustí stejné chyby a přijme stejně chybná rozhodnutí.

Začněme základními principy. Útok chemickými zbraněmi v takovém měřítku, jakého jsme právě byli svědky v Sýrii, musí být pokládán za bod zlomu. Disponovat těmito zbraněmi hromadného ničení sice není technicky vzato nezákonné, avšak většina států patří mezi signatáře Úmluvy o chemických zbraních z roku 1993, kterou Sýrie odmítla podepsat.