0

Bezletová zóna pro Libyi

WASHINGTON – Vedoucí představitelé z celého světa intenzivně debatují o účelnosti zavedení bezletové zóny nad Libyí s cílem zabránit násilnostem, k nimž v této zemi dochází. Někteří přitom poukazují na Bosnu, kde NATO v polovině 90. let příliš dlouho otálelo s ochranou civilního obyvatelstva coby důvodem k zásahu. Jiní připomínají Rwandu, kde prezident Bill Clinton později vyjádřil lítost, že nezasáhl na záchranu životů nevinných lidí. Dnešní situaci v Libyi však věrněji vystihuje tragédie v jižním Iráku na sklonku války v Perském zálivu před 20 lety.

Když koaliční síly v únoru 1991 drtily iráckou armádu, vybídl prezident George H. W. Bush irácký lid, aby „vzal věci do svých rukou a donutil diktátora Saddáma Husajna odstoupit“. A když se pak iráčtí šíité, Kurdové a Arabové z mokřin mezi Eufratem a Tigridem vzbouřili proti Husajnovi, domnívali se, že je americké jednotky ochrání před větší palebnou sílou brutálního diktátora.

Když však irácké útočné vrtulníky a elitní vojáci začali masakrovat vlastní lid, dostaly koaliční síly rozkaz držet se zpátky. Svět tak jen přihlížel masakru tisíců Iráčanů.

Situace v dnešní Libyi není totožná. Libyjský lid, inspirovaný událostmi v Tunisku a Egyptě, spontánně povstal proti čtyři desetiletí trvajícímu útisku ze strany plukovníka Muammara Kaddáfího. Přízrak, který mi nedává spát, se však nezměnil – je to představa, jak obyčejní lidé čelí letecké síle a dobře vyzbrojeným vojákům autokrata a spoléhají na to, že je před masakrem ochrání svobodný svět, který jim předtím tleskal a slovně podpořil jejich statečnost.