0

Nová americká agenda pro Latinskou Ameriku

MEXICO CITY – Úklid mezinárodního nepořádku, který zanechala Bushova administrativa, nebude pro příštího amerického prezidenta jednoduchý úkol. Latinská Amerika se sice nestane pro Obamu ani McCaina prioritou, avšak pokračovat v zanedbávání této části světa, které Spojené státy v posledních sedmi letech předváděly, není nadále životaschopným přístupem.

Prozatím se rýsují dva výrazné politicko-diplomatické oříšky: blížící se krize kolem přechodu na jiný režim nebo nástupnictví na Kubě a pokračující vzestup „dvou levic“ v regionu, z nichž jednu představuje venezuelský prezident Hugo Chávez a druhou stále vlivnější brazilský prezident Luiz Inácio Lula da Silva. Příští americká administrativa zaznamená úspěchy pouze tehdy, pokud pochopí, že Latinská Amerika prožívá okamžik, v němž se snoubí nejlepší a nejhorší aspekty jejích dějin: nejrychlejší hospodářský růst od 70. let, který přináší snížení chudoby a nerovnosti, je demokratičtější, lidská práva respektuje více než kdykoliv dříve, ale současně se stále politicky polarizuje.

Na Kubě představuje obrovskou výzvu konečný odchod Fidela Castra ze scény. USA nemohou pokračovat v neúspěšné politice posledních padesáti let. Podmiňovat normalizaci americko-kubánských vztahů úplným přechodem na demokracii je jednak nerealistické a jednak nestravitelné pro Latinskou Ameriku. Zároveň však USA nemohou uložit otázku demokracie a lidských práv na Kubě k ledu a čekat na odchod Fidelova bratra Raúla.

Reálpolitika a strach z dalšího exodu kubánských uprchlíků přes Floridský průliv mohou svádět USA k tomu, aby usilovaly o „čínské“ nebo „vietnamské“ řešení kubánské otázky: normalizaci diplomatických vztahů výměnou za hospodářskou reformu, přičemž otázka vnitřní politické změny bude odložena na pozdější dobu. USA by však neměly tomuto pokušení podlehnout. USA, Kanada, Evropa a Latinská Amerika vytvořily regionální právní rámec, od kterého nelze ustupovat, chceme-li bránit demokratické vládnutí a lidská práva na této polokouli.