Letos v létě se v Paříži uskutečnilo neobvyklé setkání vědců, kteří zde uspořádali brainstorming o potřebě nové vědy; takové, která by mohla být stejně revoluční jako Einsteinovy jasnozřivé myšlenky před sto lety.
Většina vědců předpokládá, že základy vědy jsou již známy. Pokud jde o velké úkoly, panuje obecné přesvědčení, že zbývá objevit jen pramálo věcí. Ostatní možnosti údajně spadají do tří kategorií: „velké vědecké nejasnosti“ (jako je sjednocení gravitace a elektřiny do jediné teorie), které vyžadují obrovské investice a infrastrukturu rozvinutého světa; „sběr dat“, což je terénní práce spojená s archeologickými vykopávkami a biologickými a/nebo genetickými průzkumy; a „vědou informované problémy“, jako jsou boj proti AIDS či řešení globálního oteplování.
Mnozí lidé se domnívají, že kromě výše uvedeného bude jediná tvrdá práce spočívat ve využití existujících zákonů tak, aby prospěly lidstvu v podobě nových technologických směrů. Kdo by s tímto názorem polemizoval? Dnešní modely přece fungují.
Letos v létě se v Paříži uskutečnilo neobvyklé setkání vědců, kteří zde uspořádali brainstorming o potřebě nové vědy; takové, která by mohla být stejně revoluční jako Einsteinovy jasnozřivé myšlenky před sto lety.
Většina vědců předpokládá, že základy vědy jsou již známy. Pokud jde o velké úkoly, panuje obecné přesvědčení, že zbývá objevit jen pramálo věcí. Ostatní možnosti údajně spadají do tří kategorií: „velké vědecké nejasnosti“ (jako je sjednocení gravitace a elektřiny do jediné teorie), které vyžadují obrovské investice a infrastrukturu rozvinutého světa; „sběr dat“, což je terénní práce spojená s archeologickými vykopávkami a biologickými a/nebo genetickými průzkumy; a „vědou informované problémy“, jako jsou boj proti AIDS či řešení globálního oteplování.
Mnozí lidé se domnívají, že kromě výše uvedeného bude jediná tvrdá práce spočívat ve využití existujících zákonů tak, aby prospěly lidstvu v podobě nových technologických směrů. Kdo by s tímto názorem polemizoval? Dnešní modely přece fungují.