0

Nový model Spojených národů

Udělení Nobelovy ceny za mír Organizaci spojených národů a jejímu generálnímu tajemníkovi Kofi Annanovi, je všude důvodem ke skutečným oslavám. Oslava by ale nikdy neměla být důvodem k sebeuspokojení. Ano, OSN toho za generálního tajemníka Annana udělala hodně. Ovšem v mnoha koutech světa a pro mnoho z dnešních nejtíživějších problémů zůstává představa Spojených národů coby sjednotitele národů stále spíše nedostižným ideálem než živou skutečností.

Některé z nejmocnějších států na tomto světě dosud nechápou, že plná spolupráce a angažovanost ve věcech OSN je také v jejich zájmu. Vedle OSN jsou zde také nevládní organizace, z nichž mnohé se rychle rozrůstají a získávají vliv, ovšem bez formálních pravidel, jež by definovala jejich roli v mezinárodním systému. Jejich skutečná moc, navzdory pokusu Kofiho Annana navázat s nimi dialog, leží mimo rámec OSN. Vskutku, nevládní organizace se často ujímají úkolů, pro které je OSN nevhodná nebo stále příliš slabá.

Chtějí-li Spojené národy nevládním organizacím v jejich poslání pomoci a postarat se o to, aby se o největších globálních otázkách naší doby hovořilo na fóru, které spojuje, a ne rozděluje, musí dojít k posílení OSN právě v těch oblastech, kde nevládní organizace odvádějí svou znamenitou práci. Takové posílení je však možné jen zásadní reformou vnitřní struktury Organizace spojených národů.

V roce 1945, kdy OSN vznikla, bylo jejím hlavním cílem zabránit vypuknutí třetí světové války. Proto byl při jejím vzniku ustaven jen jeden skutečně mocný orgán, totiž Rada bezpečnosti, kde sedí největší vojenské mocnosti světa. Tématem jejích jednání byla a je moc a řešení krizí, povětšinou vojenskou cestou.