3

Nový úděl pro křehké státy

PAŘÍŽ – Zhruba čtvrtina světové populace dnes žije v konflikty sužovaných a nestabilních státech. Vzdor ohromným sumám peněz vynaloženým v posledních 50 letech na pomoc takovým státům ozbrojené konflikty a násilnosti nadále ničí životy milionů lidí po celém světě. Mezinárodní a národní partneři musí radikálně změnit způsob, jímž k takovým státům přistupují.

V roce 2004 jsem potřebnost nového přístupu viděl na vlastní oči na Srí Lance. Během prvních dvou měsíců po ničivém cunami, které tam tehdy v prosinci udeřilo, navštívilo zemi bezmála 50 hlav států a ministrů zahraničí. Každý přijel s vlastními programy, vlastními organizacemi občanské společnosti a vlastními televizními štáby. Málokdo ovšem s hlubší znalostí dynamiky politického konfliktu mezi militantními Tamily a srílanským státem. Udělaly se velké chyby, které podnítily další násilí.

Významnou výzvou, před níž dnes stojíme, je odklonit se od modelu partnerství, v němž se priority, politiky a finanční potřeby stanovují v hlavních městech dárcovských zemí a v sídlech rozvojových partnerů. Konflikty postižené státy musí dostat příležitost určovat svůj vlastní osud.

Měly bychom zavést modely postkonfliktní transformace, jako je ten, který propaguje g7+, skupina osmnácti křehkých států. Jedná se o jednoduchý model: země hodnotí svou vlastní situaci pomocí nástrojů, které si samy vyvinou a které odpovídají okolnostem, aby formulovaly vizi a plán s cílem konsolidovat mír a dosáhnout prosperity.