Čínské novináře povzbudil pozoruhodný incident. Vláda letos pozastavila vydávání týdeníku Ping-tien, čímž vyvolala nebývale otevřený vzdor, kterému se po celém světě dostalo rozsáhlé mediální pozornosti. Ještě překvapivější je, že vláda pod tlakem veřejného mínění povolila Ping-tien pokračovat v publikační činnosti. Šéfredaktor a jeho zástupce byli sice propuštěni, ale otevřené zpochybnění legitimity pravomoci vlády regulovat žurnalistiku bude mít nesporně hluboké dopady.
Zahraniční pozorovatelé si obvykle incident Ping-tien spojují s dalšími nedávnými zásahy proti čínským masmédiím a soudí, že čínská novinářská svoboda je za současné autokratické regulace beznadějná. Nelze popřít, že ve vládním systému regulace žurnalistiky nedošlo od doby, kdy Čína před 30 lety přijala politiku „otevřeních dveří“, k žádné podstatné změně. Právě naopak, stal se ještě přísnějším a skrytějším.
Přesto však věřím, že k jemným proměnám dochází. Předpoklad účinné kontroly médií tkví v tom, že kontrolovaní akceptují kontrolorovu ideologii. Po roce 1949 si Komunistická strana pěstovala houf „teoretických expertů“ a dalších ideologických služebníků, aby sepisovali zdlouhavé články propagující „marxismus a myšlení Mao Ce-tunga“. V současnosti je však nesnadné takové autory najít a čtenáři jejich dílo přijímají s posměchem a sarkasmem.
Čínské novináře povzbudil pozoruhodný incident. Vláda letos pozastavila vydávání týdeníku Ping-tien, čímž vyvolala nebývale otevřený vzdor, kterému se po celém světě dostalo rozsáhlé mediální pozornosti. Ještě překvapivější je, že vláda pod tlakem veřejného mínění povolila Ping-tien pokračovat v publikační činnosti. Šéfredaktor a jeho zástupce byli sice propuštěni, ale otevřené zpochybnění legitimity pravomoci vlády regulovat žurnalistiku bude mít nesporně hluboké dopady.
Zahraniční pozorovatelé si obvykle incident Ping-tien spojují s dalšími nedávnými zásahy proti čínským masmédiím a soudí, že čínská novinářská svoboda je za současné autokratické regulace beznadějná. Nelze popřít, že ve vládním systému regulace žurnalistiky nedošlo od doby, kdy Čína před 30 lety přijala politiku „otevřeních dveří“, k žádné podstatné změně. Právě naopak, stal se ještě přísnějším a skrytějším.
Přesto však věřím, že k jemným proměnám dochází. Předpoklad účinné kontroly médií tkví v tom, že kontrolovaní akceptují kontrolorovu ideologii. Po roce 1949 si Komunistická strana pěstovala houf „teoretických expertů“ a dalších ideologických služebníků, aby sepisovali zdlouhavé články propagující „marxismus a myšlení Mao Ce-tunga“. V současnosti je však nesnadné takové autory najít a čtenáři jejich dílo přijímají s posměchem a sarkasmem.