Žijeme v době plné násilí. Někdo je přesvědčen, že jsme svědky nového typu konfliktu: „kulturních válek“, jako jsou ty mezi sunnitskými a šíitskými muslimy či mezi kmenovými skupinami v Africe a Asii anebo mezi islamisty a zápaďany. Hlubší příčiny těchto konfliktů ovšem mohou být tradičnější.
Příslušnost k určité kulturní skupině je pouze záminkou pro bitvy mezi vítězi a poraženými v zápase globalizace. Bezcitní vůdcové mobilizují dezorientované přívržence. Zejména ony poražené, často zosobované mladými muži bez budoucnosti, na niž by se mohli těšit, lze přimět, aby proti údajnému nepříteli vystoupili třeba i sebevražedně.
Nemělo by snad překvapovat, že v takové době se ze stínů opět vykrádá nejstarší z našich ohavných, ba smrtonosných záští, antisemitismus. Jeho návrat na sebe bere klasickou podobu útoků na jedince, jako v případě nedávné vraždy mladého Žida ve Francii, nebo ničení symbolických míst, jako jsou hřbitovy a synagogy. Objevuje se ale také obecnější nepřátelství vůči všemu židovskému.
Žijeme v době plné násilí. Někdo je přesvědčen, že jsme svědky nového typu konfliktu: „kulturních válek“, jako jsou ty mezi sunnitskými a šíitskými muslimy či mezi kmenovými skupinami v Africe a Asii anebo mezi islamisty a zápaďany. Hlubší příčiny těchto konfliktů ovšem mohou být tradičnější.
Příslušnost k určité kulturní skupině je pouze záminkou pro bitvy mezi vítězi a poraženými v zápase globalizace. Bezcitní vůdcové mobilizují dezorientované přívržence. Zejména ony poražené, často zosobované mladými muži bez budoucnosti, na niž by se mohli těšit, lze přimět, aby proti údajnému nepříteli vystoupili třeba i sebevražedně.
Nemělo by snad překvapovat, že v takové době se ze stínů opět vykrádá nejstarší z našich ohavných, ba smrtonosných záští, antisemitismus. Jeho návrat na sebe bere klasickou podobu útoků na jedince, jako v případě nedávné vraždy mladého Žida ve Francii, nebo ničení symbolických míst, jako jsou hřbitovy a synagogy. Objevuje se ale také obecnější nepřátelství vůči všemu židovskému.