0

Vražda v Moskvě

Je načase skoncovat s iluzorní představou, že „diktatura zákona“ Vladimira Putina byť jen o píď snížila bezpráví v postkomunistickém Rusku. Vražda Anny Politkovské, jedné z nejstatečnějších a nejlepších novinářek Ruska, ženy, která měla odvahu odhalovat brutální vraždy páchané ruskými vojáky v Čečensku, je konečným důkazem, že prezident Putin s sebou nepřinesl nic jiného než tuctovou diktaturu s obvyklým pohrdáním zákonem.

Toto poznání přichází pro svět a zejména pro Evropu v příhodný čas. Německé ministerstvo zahraničí připravuje politiku rusko-německých vztahů, která zapouzdří lhostejnost vůči Putinově nezákonnosti, protože je to prý v národním zájmu nejsilnějšího člena Evropské unie. Lhostejnost se však mění v ústupnost, podněcuje-li Putina, aby své nezákonné metody prosazoval i na mezinárodní scéně, jak dokládají jeho současné snahy o hospodářské dušení Gruzie.

Vražda Politkovské vyvolala přízračný pocit déjà vu: v Putinově Rusku, stejně jako za zlatých časů KGB, se jednoduše ztrácejí lidé. Vražda novinářky je třetí politicky zabarvenou vraždou za poslední tři týdny. Třicátého září byl v Irkutsku zastřelen Enver Ziganšin, hlavní inženýr ruské pobočky BP. A 14. září byl spáchán atentát na Andreje Kozlova, viceguvernéra ruské centrální banky, který bojoval proti finančním podvodům.

Skutečnost, že vyšetřování vraždy Politkovské se stejně jako v případě atentátu na Kozlova ujal ruský generální prokurátor Jurij Čajka, nevzbuzuje naději, jakou by zapojení tak vysoce postavených míst ve skutečné demokracii vzbuzovalo. Angažmá nejvyšších míst ruské vlády je naopak téměř zárukou, že vrazi nikdy nebudou vypátráni.